Sám mezi Na’vi – 9. Druhá fáze
Od Vlastik, 5.Lis 2010 v 10:19 , zařazeno v Sám mezi Navi
9. Druhá fáze
„Vypadá to dobře, pracovní otvor máme, jdeme do druhé fáze,“ řekl šéf
a podal řidičovu krosnu tlusťochovi.
Ten ji vyměnil za svou a šéf ji obratem poslal na laně dolů, aby uvolnila místo.
Trojka z batohu vytáhl zakulacený kanistr. Opět připojil dusík a širokou 3cm hadici napojil
na trubku s kamerou. Šéf uhnul stranou, posadil se na hranu konstrukce a bedlivě sledoval
minipočítač. Něco zmáčkl a na displeji naskočil údaj o teplotě ve skladišti u kamery.
Bylo tam 18.4’C.
„Můžeš,“ kývl na tlusťocha.
Ten pohnul ventily, ozvalo se bublání a široká hadice sebou škubla.
Kouknul jsem na mini, co snímala kamera nad poklopem.
Z trubky v půli výšky vytékala hustá pěna a rozlévala se po poklopu.
Šéf trubkou otáčel a tím zaléval další segment poklopu pěnou.
„Kolik ještě ?“ zeptal se tlusťoch.
„Všechno, máme stejně jediný pokus. Pak se to vytvrdí a trubkou už třeba nehneme,
musíme ji ještě profouknout,“ odpověděl šéf.
Na můj tázavý pohled řekl:
„Poklop celý zalijeme speciální pěnou, která skvěle odizoluje teplo při řezání
a ztlumí i praskání teplotní dilatace materiálu. Ale vzhledem k větší tlouštce poklopu
musíme zmenšit průměr otvoru na 60cm.“
„Nějaké teplo při tom žáru ale stejně projde nahoru i tou pěnou,“ namítl jsem.
„Na to se taky myslelo. Teplotu ve skladu tu mám na displeji.
Dochlazovat budeme kapalným dusíkem,“ odpověděl šéf.
„Ale jen nahoře,“ dodal tlusťoch.
„Tady dole bude na chcípnutí a teplo se bude držet navíc nahoře v šachtě.
Budeme se muset střídat.“
Byl to geniální plán.
Vodním paprskem tiše vyříznout malý pracovní otvor, tím se rozhlédnout po hale,
polít poklop vysokoteplotní izolací a pak ho v klidu vyříznout plasmou.
Žádné hlučné vrtání a žádné teplo od svářečky. Geniální.
Když si pomyslím, jak tam venku pobíhají stráže se psem a drahý bojový robot,
zatímco my se tady v klidu procházíme uvnitř skladiště, musel jsem se usmát.
„Hotovo, pěna došla,“ hlásil tlusťoch a zvýšil tlak, aby krátce profoukl trubku. Pak dusík vypnul.
Šéf trubkou otáčel, aby ji pěna neznehybnila i přes pomazání povrchu vazelinou.
“Už jde těžko, pěna ztuhla,“ řekl šéf.
Tlusťoch si připravil 3 ocelová lanka, asi metr dlouhá, s odnímatelnými karabinami na konci.
Vytáhl hořák a přestavěl ho na svařování. Nasadil si ochranný štít a zručně navařil jejich karabiny
do trojúhelníku na poklop, vždy jedním koncem před a za pomyslnou řeznou čáru.
Pak přestavil aparát na plasmové řezání. Vytáhl svěrku a hořák přišrouboval na otočnou trubku
tak, aby konec opisoval kruh o průměru 60 cm a roztavený kov nestékal přímo do hořáku.
„Připraveno,“ sdělil a natáhl se po minipočítači. Ukazoval 19.1’C.
Zastrčil ho do ochranného svářecího štítu, pěkně před oči.
„Aspoň se nepoškodí,“ dodal.
„Teplotu nad poklopem si pohlídám,“ řekl a pustil dusík. Teplota začala po desetinách klesat.
Předvedl nám, jak se hořák spouští a jak se reguluje chlazení. Jasné.
„Tak všechno z pod hořáku pryč a bacha na hadice. Tlusťoch naposledy seřídí aparát a začne,
pak se vystřídáme. Ostatní opustí prostor,“ zavelel. Kouknul na hodinky a zamračil se.
Slezli jsme po žebříku dolů a zalezli do boční chodby, mimo šachtu.
Ono dostat kapku rozžhaveného železa do zvědavého oka by nebylo zdraví prospěšné.
Za chvíli se ze šachty začalo mihotat modré světlo a dolů na zem hlasitě bubnovaly
těžké kuličky železa. Za 10 minut světlo pohaslo a ozval se tlusťoch, že chce vystřídat.
Další šel relativně odpočatý řidič. Tlusťoch ho jako posledního rychle zaškolil,
jak řezat a jak si hlídat teplotu a regulovat dusík.
Sotva slezl a zmizel z dosahu, začal dvojka řezat. Vydržel 15 minut a rovnou slezl.
Musel se oslněný chvíli rozkoukat. Jsem na řadě. Vyšplhal jsem nahoru, pustil směs
a HF zapalování, uzemnění bylo již zapojené. Posunul jsem hadice, aby se mi nepletly
pod nohama a otevřel jsem dusík. Teplota lehce pod 19’C začala klesat.
Seřídil jsem plamen a začal kroužit další segment oblouku.
Po chvíli jsem kouknul na displej a vidím 20.3’C. Sakra. Chlazení nestačí.
Pootevřel jsem ventil dusíku a teplotu snížil. Oslněn plasmovým obloukem
jsem přestával na displej vidět a pot ze mě jen tekl. Pokračoval jsem ale dál.
Termo kombinéza sice chránila před žárem, ale taky neumožnovala odpařování potu,
takže jsem se v něm přímo koupal.
Po chvíli, už jsem vyřízl pěkný kus oblouku, mi aparát zhasl.
Pohlédl jsem bokem na teplotu, 17.6’C, to je dobré.
Sundal jsem štít a spatřil šéfa, jak mi hrozí:
„Zbláznil jsi se ? Jsi tu už půl hodiny ! Ještě tě budeme potřebovat.”
„Tak to jsem překonal rekord,“ já na to, ale na víc jsem s nezmohl. Bylo to na mě vidět.
Předal jsem mu štít s mini a začal šplhat dolů. Při sestupu se mi zvedl žaluděk,
křečovitě jsem se chytl, abych neomdlel a nespadl, ale ovládl jsem se a sestup dokončil.
Potřeboval jsem se nutně ochladit.
Další střídání už šlo mimo mě. No aspoň jsem jim ušetřil čas.
Zaslechl jsem, jak tlusťoch říká dvojce: “Mizera odolnej, nezdá se.“
Trvalo to ještě asi hodinu řezání a deset minut dochlazování, než do mě dvojka strčil:
„Hotovo !“
Vstal jsem a vzhlédl nahoru do šachty. Šéf prohlížel poklop a tlusťoch lezl dolů po žebříku.
Listopad 7th, 2010 on 08:41
Super příběh, jen mě začíná udivovat co vše se jim vešlo do batohů
Listopad 5th, 2010 on 23:48
Množství komentářů odměním dalším dílem již po půlnoci
Listopad 5th, 2010 on 19:35
Kaskarin: já nemylsle jako pod oblek aby si ten dusík dali … ale na ten oblek aby jako zvenčí byl studený, ptž teďka jak pracovali tak ty obleky určitě musejí být teplý jak hov***
a takže by se schladili na těch 17-18 °C nebo kolik … a potom by měli tepelný čidly obstaraný … ještě nějak ošálit ty pohybová čidla … ovšem … jak ? 
ty jestli jsou rozmístěný po celým skladišti, tak deaktivovat jedno čidlo nemusí být zase tak lehké … no uvidíme jak se příběh bude vyvýjet 
každou chvílí 
no … těšim se na další díl, jak to nakonec bude 
Vlastik: myslim si že jim to zatim ňák vychází všechno podle plánu … akorát ty krysy je překvapily, a taky že šéf hlásil že mají 30 minut zpoždění oproti plánu, jinak vše vychází … tak si myslim že teď se něco po**re
Listopad 5th, 2010 on 18:02
Ten o kterém tu zatím píšeš.
A když píšeš o problémech co přijdou, tak už mi má představivost kreslí úprk před bandou vojáků s AMP posilou RDA. To bude psina pokud se vůbec dostanou z toho skladiště a kanálu.
Listopad 5th, 2010 on 17:19
Uvažujete správně, a když si znovu přečtete úvodní díly, jiště Vás řešení napadne.
Snažím se o originální příběh, snad se mi to zatím daří
Nazghul: Trable taky přijdou, neboj.
Kaskarin: Z oboru ? Záleží, jaký obor myslíš
Listopad 5th, 2010 on 16:57
To co říkáš je možné, i když já bych si pod vestu kapalný dusík nikdy nedal. Nezapomínejme že jim ty vesty potrhaly krysy. Takže je docela možné, že už jejich ochrana není 100%. A stále tam jsou pohybová čidla takže pokud někdo udělá unáhlený pohyb tak bude sranda.
Vlastíku to vyřezání pracovního otvoru a ta pěna super nápad. Nejsi náhodou z oboru?
Listopad 5th, 2010 on 14:34
já už čekám až se jim něco pokazí a budou mít pořádný trable
jestli teda neplácám blbosti 
jinak … když znají teplotu ve skladišti … tak by ani nebyl problém tam odtamtud něco vzít … jsou v kombinézách co chrání před žárem (tudíš usuzuju, že ani nepropouštějí teplo zevnitř, teda teplo člověka) a tak když by se trošku schladili ty kombinézi tím dusíkem, tak by mohli být v tom skladišti s tou teplotou jaká tam panuje