Obsah               Melodie na pozadí

17. Souboj

AMP jsem identifikoval jako nepřítele číslo 1, tak ho robot stále sledoval i mimo zorné pole.
Můj robot snímal tepelnou stopu a zvuk pohonu vydávaný nepřátelským AMPem
skrz stěnu skladu i odraženě od vstupu brány, tak i když jsem ho neviděl,
na virtuálním displeji se mi čárkovaně promítala jeho poloha.
Z ní jsem poznal, že je schovaný pár metrů vpravo od brány
a čeká na mě s namířeným těžkým kulometem.

On mě vidět nemusel, ale vojáci mě viděli a nepochybně mu hlásili situaci.
Navíc měl jeden z nich taktickou helmu s kamerou nahoře, takže měl AMP asi i obraz ze skladu.
Čas hrál tentokrát pro RDA, posily byly zřejmě na cestě.
Noční budíček vojáky jistě potěšil.

Zvolil jsem v menu: Štít a vybral jedinou položku – kontejnery.
Robot zvedl kontejnery před sebe do obranné pozice.
Znovu jsem ukázal na AMP a zvolil: provést útok.
Jako zbraň jsem tentokrát zvolil: souboj.
Počítač se mě ještě zeptal na prioritu akcí, dal jsem 50% obrana a 50% útok.
Spustil jsem akci.

Robot se rozběhl k východu ze skladu.

Vojáci za auty ihned začali střílet z lehkých zbraní.
Kulky bubnovaly na plášť robota a zvonily o pancéřové sklo kokpitu.
Na displeji naskočila možnost chytit se pravou rukou o rám vrat a zrychlit tak zatáčku o 30%,
ale robot měl obě ruce obsazeny, tak kousek přeběhl.
Když jsem zatočilo vpravo, ještě jsem zahlédl, jak jeden ukrytý voják,
nyní už mimo přímé ohrožení, vyskočil na džíp k těžkému kulometu.

AMP nečekal tak rychlý výpad, jeho kulky udeřily právě do rámu vrat, který jsem minul.
To už jsem na displeji identifikoval jeho zbraň.
Robot aproximoval osu střelby a začal předvídat místa zásahu a vykrývat je kontejnery.
Kulky trhaly jejich obaly na kusy, které létaly kolem. Dlouho nevydrží.
Ještě že neměl průbojnou nebo výbušnou munici, to by mě rychle vyřídil.
Ale naštěstí šetřili na výdajích i lidech.

Rychle jsem se blížil k nepříteli.

Čím blíže jsem byl, tím víc musel pohybovat zbraní při snaze najít nekryté místo
a já měl více času střelbu vykrýt.
Už jsem viděl pilotovi do očí. Má kabina byla zatemněná.
Robot identifikoval těžiště nepřítele a namířil tam kontejnery jako beranidlo.
Dále označil potenciálně slabá místa AMPu – kokpit a kolenní klouby.
AMP zvedl v poslední chvíli zbraň naplocho proti kontejnerům, ze kterých se sypal oblak
šedého prachu a vznášel se všude kolem.

Náraz byl drtivý. Popruhy sedačky se mi bolestivě zařízly do těla.

Využil jsem větší hmotnosti a AMPa srazil setrvačností k zemi.
Přitom jsem strhl jeho zbraň.
Ta ještě několikrát nekontrolovaně vystřelila a zasáhla nedaleký džíp.
Schovaní vojáci přestali střílet a rozprchli se.
Pak AMPu těžký kulomet vyletěl z rukou a nábojový pás se přetrhl.
Setrvačnost způsobila, že jsem přes AMPa přeletěl a také spadl na zem.

Ten toho okamžitě využil a postavil se. Byl mnohem rychlejší než já ve svém robotovi.
Uvědomil jsem si svůj handicap. Jestli to rychle neukočím, nakonec mě dostane.
Měl výborný výcvik, byl lehčí a rychlejší.
Vytáhl bojový nůž.

Já spoléhal jen na software vytvořený někde u počítače v laboratoři.
Ale robot se nedal, též se postavil a opět zvedl kontejnery. Tedy chtěl zvednout.
Jejich spojení se uvolnilo a spodní spadl na zem.
Na displeji naskočilo: štít  < 50% a u kontejneru hmotnost 31kg.
Zrušil jsem štít a nařídil hodit kontejner.
Robot ihned pochopil a hodil po AMPu zbytek kontejneru.
Ten udělal krok bokem a uhnul.

Ale můj robot se rychle učil.
Ihned zvedl druhý, méně poškozený kontejner a naznačil hod.
AMP opět uhnul a robot hodil doopravdy. Tentokrát zasáhl sklo kokpitu, které prasklo.
Pilota AMPu to na chviličku vyvedlo z míry a zaváhal, co dělat.
Toho využil můj robot, udělal 2 rychlé kroky a bleskově zaútočil paží na sklo jeho kokpitu.
Pěst robota částečně pronikla rozdrceným sklem a zastavila se kousek od pilotovy hlavy.
Pilot, když viděl, že ještě žije, odpálil kryt kokpitu.
Energie výbuchu mě odmrštila a ztratil jsem rovnováhu.
Nepřátelský AMP toho ihned využil a pro změnu zaútočil na mě nožem.
Nůž vyryl škrábanec na skle kabiny a jeho náraz mě svalil na záda.
Na obličeji mu zahrál úsměv vítěze a zvedl paži k dalšímu úderu.
Ránu jsem vykryl zbytkem skla, co na mě přistálo.
Pak jsem se posadil a rozbité sklo hodil po pilotovi do nyní už nekryté kabiny.
Zvedl na obranu obě ruce a sklo včas zachytil, ale spousta těžkých střepů setrvačností
vlétla do kabiny a pořezala mu obličej.
Nůž mu přitom vypadl z ruky a zazvonil o betonovou plochu.
Úsměv mu z tváře zmizel. Zaváhal a odhodil těžké sklo stranou.

Znovu se ozvala střelba z lehkých zbraní vojáků a po skle mi zabubnovaly kulky.
Džíp se rozjel bokem, jeho těžkému kulometu stál ve výhledu na mě robot RDA.
Jestli se ke mně dostane z boku, sestřelí mě.
Na obloze se objevila policejní helikoptéra a osvětlila místo konfliktu světlometem.

Můj robot se nečekaně zastavil a váhal. Že by ten vrtulník ?
Na displeji běželo několik scénářů a dvě varianty měly vyrovnanou pravděpodobnost.

Nepřítel se rozběhl a skočil na mě.
Jeho smrtící noha směřovala na kabinu, přímo na mě.
Ztuhnul jsem hrůzou. Smrt zašlápnutím!

Na mého robota ale strach nepůsobil.
Na displeji jeden scénář převážil a robot začal jednat.

Odrazil se jednou paží a těsně tak uhnul dopadu nepřítelovy robotické nohy na mé sklo.
Zároveň identifikoval těžiště nepřítele jako nestabilní, počkal, až útočící noha dopadne
na nyní už holé místo na betonu a podkopl mu ji, takže se místo útoku snažil získat stabilitu.
Setrvačnost ho strhla vedle mě na zem, nyní ležel čelem k zemi.
Pilot ztratil přehled o situaci a musel se nejdříve zvednout a otočit.
Jeden jeho modře svítící palivový výfuk pohasl.

Můj robot vstal, obešel AMP, aby se kryl před vojáky a stoupl si ke kokpitu mimo dosah jeho nohou.
AMP se mezitím vzpamatoval  a otočil se na záda.
Můj robot zvedl nohu a úderem rozdrtil levou paži AMPu.
Začala z ní vytékat kapalina a něco zajiskřilo.
Vše proběhlo velice rychle.

AMP zvedl zbylou pravačku na ochranu kokpitu. Levá přišlápnutá paže mu bránila v pohybu.
Robot zvedl druhou nohu a chystal se rozdrtit ležícího pilota.
Pilot AMPu se zoufale snažil zbylou paží udržet těžkou nohu z dosahu svého těla.
Robot se naklonil a k tlaku na nohu se přidala ještě hmotnost robota, několik tun.
Z pravačky AMPu se začalo kouřit a mechanické prsty se deformovaly a praskaly.
Úspěšnost útoku na displeji ukazovala 91% a stále stoupala.

Tlampač z helikoptéry něco křičel a vojáci kolem přestali střílet a stáhli se.

Byli jsme tváří jen asi metr od sebe.
Viděl jsem vztek v pilotově tváři, který se s přibližující ocelovou nohou
k jeho tělu začínal měnit v hrůzu z příšerné smrti.

Vzdálenost se pomalu, ale nezadržitelně zkracovala.
Praskl taktický displej před pilotem AMPu.

Zrušil jsem zatemnění kokpitu a oba jsme si vzájemně pohlédli do očí …

(pokračování zde)