Obsah               Melodie na pozadí

26. Na laně

Tsutey se křečovitě držel provazu vedoucího od háku, zavěšeného na šikmém kovovém laně.
Sjížděl stále vyšší rychlostí z nejvyšší plošiny kombajnu a blížil se k jeho ocasu.
Cítil nerovnosti, přes které hák přejížděl a které byly doprovázeny občasným jiskřením.
Pohlédl na své ruce, nyní plné ran a jizev.
Bolely ho i jen od pouhého držení se.
Chytit se lana holýma rukama a zkusit tak zbrzdit pád ihned zavrhl.
Jeho počáteční radost z přežití proto vystřídaly obavy z tvrdého přistání.

Pod sebou viděl širokou dlouhou lávku vedoucí od hlavní stavby gigantického stroje.
Byla chaoticky zaplněná různými předměty a tak seskok dolů nepřipadal v úvahu.
Jeho výška nad lávkou se zvolna snižovala, ale ubíhala stále rychleji dozadu.
Nebyly zde žádné stromy ani velké listy, které by ho ochránily před tvrdým dopadem.
A materiál kombajnu, kov Nebešťanů, byl tvrdý jako kámen.

Minul právě polovinu cesty a stále zrychloval!
Uvědomil si, že jestli něco rychle neudělá, Nebešťané najdou
na konci tohoto lana už jen jeho potlučené nehybné tělo a vyhrají.
Zoufale se rozhlédl kolem sebe, ale neviděl záchranu.
Pak pohlédl znovu na své ruce.
Vedl od nich svinutý provaz.
A jeho zbytek měl přehozený přes rameno.
Tsutey byl zvyklý rychle se rozhodovat a nad důsledky příliš nepřemýšlet.
Častokrát mu to už zachránilo život.
Kdo zaváhal, měl pak dost času přemýšlet v břiše některého místního masožravce.

Levou rukou pevně sevřel napnutý provaz, visící od háku.
Pravačkou se pustil a sundal 2 poslední závity provazu z ramene.
Omotal si jeho část kolem zápěstí a hodil.
Konec přelétl přes kovové lano a začal poskakovat.
Podařilo se mu ho zachytit a smyčka provazu se napnula.
Tsutey cítil, jak se mu ruce roztáhly od sebe.
Pohyb se začal zpomalovat.
Fungovalo to!
Právě se chtěl pustit háku a zůstat na zpomalujícím provaze, když si všiml,
že se z provazu kouří. Provaz nevydržel.
Pak už zase visel jen na háku a houpal se sem a tam.
Upustil zbytek provazu, který rychle zmizel v hlubině pod ním.

Musí na to jít jinak!
Sundal celý zbytek provazu a přehodil ho opět vrchem přes napnuté lano.
Ale tentokrát ho hodil před hák.
Závity provazu se náhodně rozpadly, ale několik jich přece jen hák tlačil před sebou.
A na ně se Tsutey pověsil.
Háku se druhou rukou už netroufal pustit.
Ten se zarazil o provaz a ucítil prudké trhnutí.
Jeho nohy vylétly setrvačností dopředu, tak tam také pohlédl.
Jen chvíli nedával pozor a ocas kombajnu už zabíral skoro celý výhled!
Instinktivně zvedl nohy proti blížící se stěně.
Nebylo to těžké, zpomalující provaz ho táhl zpět a nohy mu tak visely dopředu samy.
Pak pohlédl nahoru a vylekal se.
Z provazu nad jeho hlavou stoupal hustý dým!
Viděl odletující žhavé kousky a místy vyskočil na chvíli i plamínek.
Zděšeně sledoval, jak jeden závit provazu za druhým povoluje a provaz se rozpadá na části.
Vydrží až do konce?

Nevydržel!
Poslední závit se přepálil a on opět visel na kovovém háku.
Pohlédl před sebe a viděl, že stěny ho míjejí a lano vede kamsi dovnitř do tmavého otvoru.
Pak následoval tvrdý dopad na dopředu natažené nohy.
Zpomalení ale zabralo, tak své přistání ve zdraví přežil!

Hleděl na své nohy, byly opřené o veliký černý válec.
Po tvrdém nárazu ho brněly.
Pohlédl pod sebe, uviděl malou plochu.
Chytil se druhou rukou kovového lana nad sebou a sundal hák.
Pak seskočil dolů.
Rychle posbíral zbytky lana a vylezl z otvoru ven na plošinu.
Ohlédl se a všiml si, že jeho nohy zanechávají výrazné černé šlápoty.
Měl je zamazané od válce, přes který vedlo tlusté ocelové lano.
Ušklíbl se nad tím.

Pak rychle rozložil zbytek provazu s hákem na konci.
Hák byl v zahnutém místě značně zbroušený, ale držel.
Jeho plán počítal s tím, že se na laně spustí dolů z ocasu kombajnu a uteče.
Jenže jeho lano bylo zničeno a on byl stále příliš vysoko na bezpečný seskok.
Chvíli bezradně na ty kousky koukal, co dál.
Pak je začal svazovat k sobě, nic lepšího ho nenapadlo.
Výsledek byl ale žalostně krátký.
Četné tlusté uzly si také vzaly kus délky.
Ohlédl se na lávku, vedoucí ke středu kombajnu.
Uviděl kousek provazu s opálenými konci.
A dál pak ležel další.
Zvedl se a rozběhl se pro ně.

Hned na to zaslechl křik!
Na konci lávky spatřil houf nepřátel, jak na něj ukazují.
Bylo jasné, že nemá mnoho času nazbyt.
Rychle posbíral kousky provazu.
Pak pohlédl nad sebe.
Ve výšce uviděl velký kus provazu, ten, který přeskočil hák.
Uvízl na kovovém laně.
Provaz ve větru vlál a trhaně se delším koncem sesouval.
Bylo jasné, že se za chvíli uvolní a spadne dolů.
Je to dobrá polovina původní délky provazu.
Ten musí získat!
Znovu pohlédl na druhý konec lávky a všiml si, že se vojáci vydali jeho směrem.
Neměl na výběr a rozběhl se jim naproti!

* * *

Plukovník Quaritch se napil ze své vojenské polní láhve.
Její šedozelené opletení neslo krásnou barevnou výšivku ohnivého draka.
Pohlédl na ten obrázek a v jeho tváři se na krátkou chvíli mihlo něco podobného úsměvu.
Zvedl mikrofon a převzal hlášení, že vozidlo s palivem je již na cestě k dolu.
Pak vydal příkaz, aby komando toho Navijského zvěda konečně dostalo.
Hned na to ho vojáci na kombajnu informovali, že Navi je v pasti a běží proti nim.
Útočí jako krysa zahnaná do kouta!
Ušklíbl se.
Ale pak pomyslel na raněné a mrtvé vojáky.
Výraz jeho obličeje opět ztvrdl.

Teprve nyní pohlédl na Grace.
Cítila se pod jeho pohledem jako školačka, která byla přistižena při něčem nekalém.
„Je konec, doktorko Augustinová. Má jen 2 možnosti: skočit nebo se vzdát.“
Grace věděla, že slova „vzdát se“ už nemají ten stejný význam, jako dnes ráno.
Nervózně polkla a plukovník si toho se zadostiučiněním všiml.
„Nechcete se napít?“ zeptal se jí a pozvedl svou polní láhev.
Zaváhala.
Věděla, že to nemyslí asi vážně.
Přesto zvedla pro láhev ruku.
Plukovník si jí však nevšímal a schválně dopil zbytek.
Pak na ni pohlédl a pokrčil rameny.
Nevynechal žádnou příležitost, aby jí dal najevo svou převahu.

„Pane, máme na lince záběry z druhého Samsonu,“ ozval se pilot.
„Tak to přepojte,“ pokynul mu Quaritch.
Všichni 3 se naklonili k malé obrazovce, zvědaví, co se bude dít dál.

* * *

Sotva Tsutey vyrazil naproti Nebešťanům, ozvala se od nich střelba.
Věděli o něm a snažili se ho udržet v pasti na jeho pozici.
Tsutey se skryl za bednami kovových součástek.
Z beden tekla zrzavá voda, ty věci v nich byly evidentně poškozené.
Chvíli vyčkal a pak se přískoky plížil dál po lávce.
Pohlédl nahoru a uviděl lano, jak vlaje ve větru.
Delší konec se stále prodlužoval, nebude dlouho trvat a spadne dolů.
Vojáci ho měli proti slunci, tak si ho zřejmě ještě nevšimli.
Nebo mu nepřikládali takovou důležitost, jako Tsutey.
Znovu vyhlédl, ale vojáky neviděl.
Zřejmě i oni hrají stejnou hru jako on a ukrývají se.
Opět kousek popoběhl a pak je uviděl.
Byli mnohem blíže, než si myslel, skoro v polovině lávky.
A měli i taktickou výhodu, jejich druh jim shora hlásil jeho polohu.
Všiml si ho už dříve a nyní mu došla i jeho úloha.
Vzhlédl nahoru, zrovna když se lano uvolnilo a začalo jako dlouhý had padat.
Nemohl více váhat.
Vyrazil tryskem dopředu k provazu.
Ten se ve větru vlnivě svezl stranou a padal mimo lávku!

Jeho část se přesto zachytila přes zábradlí, ale podobně jako nahoře začala sjíždět dolů.
Tsutey vyjekl a skočil po konci dřív, než stihl zmizet v hlubině pod kombajnem.
Povedlo se, zachytil jeho konec!
Ucítil pálení na poraněných dlaních, jak mu provaz prokluzoval, než ho pevně zachytil.
Hned se rychle skutálel bokem do úkrytu za staré rezavé tlusté lano, ležící podél zábradlí.
Na jeho místě se okamžitě objevilo několik jisker, doprovázených zvukem střelby.

Tsutey neváhal a začal svůj úlovek rychle navíjet.
Zpočátku potřeboval velkou sílu, ale pak to šlo stále rychleji.
Na konec nečekal a stejnými přískoky se rychle vracel zpět.
Zbytek lana ho následoval jako had, dokud ho celé nesmotal.
Vojáci ho nyní nezajímali, šlo o čas, o každou chvíli.
Nemohl se zdržovat s tím, co nemohl beze zbraní ovlivnit.
Vrátil se zpět na plošinu na konci lávky a položil své úlovky ke zbytku plnému uzlů.
Povzdychl si a začal rychle svazovat všechny konce, které viděl volné.
Ve vázání uzlů byl dobrý stejně jako každý Navi a rychle tak vznikl souvislý kus provazu.
Prohlédl si svůj výsledek a vzpomněl si na své první lano, když ho otec učil lovit.
Tohle vypadalo daleko hůře a v lese by mu nesvěřil svůj život ani náhodou.
Jenže nyní neměl na výběr.
Delší souvislý kus měl také několik popálených míst, ale držel vcelku.
Rychle si ho smotal na rameno a vyhlédl z úkrytu na lávku.

Nebešťané postupovali v rojnici a prohledávali cestou opatrně veškeré skrýše.
Rezavé zubatky v bednách jim asi něco připomněly…
Jak vyhlédl, jeden z nich vykřikl.
Viděl ho!
Rychle proto vyběhl na konec lávky, kde následovalo několik žebříků.
Vybral jeden vedoucí k vnějšímu okraji a vyšplhal po něm na bok kombajnu.
Vojáci mu tak zmizeli z výhledu.

Nyní se poprvé podíval dolů, kam se chtěl spustit.
Čekal, že to bude vysoko.
Pohled dolů ho ale zděsil.
Byl mnohem výše, než si myslel.
Lano bude krátké!
Zaslechl křik vojáků, kteří doběhli také na konec lávky.
Zatím na něj nevidí a tak to také musí co nejdéle zůstat.
Neviděl ho ani voják hlídkující shora, to bylo dobré.
Postupoval po boku kombajnu, kde žebřík ústil do další malé lávky.
Všude na ní byl černý mazlavý rosol, stejný jako na tlustých kovových lanech.
Snažil se mu vyhýbat, protože nepříjemně páchl, lepil se na nohy a nebezpečně klouzal.
Doběhl na konec lávky, která tam prudce zatáčela.
Cesta tu končila malou plošinkou.
Ohlédl se a uviděl na lávce za sebou pohyb.
Voják!
Rychle přeběhl plošinku a na druhé straně také spatřil vojáka.
Lávka se kolem zadního okraje vracela zase dopředu.
Byl na samotném konci kombajnu, dál už nic nevedlo!

Tsutey znal ale jediný směr, kam mohl jít.
Dolů!
Přelezl uprostřed zábradlí a kupodivu nalezl malé stupačky vedoucí dolů.
Jejich povrch byl posetý trusem nějakých létajících tvorů.
Opatrně začal sešplhávat dolů.
Ostře páchnoucí trus vystřídal drsný rezavý povrch.
Nikdo z Nebešťanů tu zřejmě už dlouho nebyl.
Stupačky zde vypadaly dost chatrně, přesto postupoval stále níž.
Stěna se ale začala klopit a tak byl stále větší problém se nohama udržet.
Nakonec mu nezbylo, než se pověsit na ruce a spouštět se jen na nich.

Najednou se ozval praskot a jedna stupačka Tsuteovi zůstala v ruce!
Naštěstí se ještě nepustil té předchozí a držel se.
Natáhl se k další za ní, ale nedosáhl.
Chvíli přemýšlel a pak odmotal kousek kus lana s hákem.
Hodil, ale ozvalo se jen kovové cinknutí.
Minul.
Chytil se i druhou rukou, aby si odpočinul
Soustředil se, rozhoupal hák na laně a hodil podruhé.
Tentokrát se trefil a hák se zachytl za stupačku.
Opatrně lano napnul, aby se hák nevyhákl a soustředil se.
Jestli i tato stupačka nevydrží…
Zhoupl se na laně a chytil se další stupačky.
Vydržela!
Nohama se zachytil na uzlech na laně, nyní se mu hodily.
Rychle oddechoval a zkoumal další cestu dolů.

Když tu zaslechl šramot shora, odkud přišel.
Chvíli poslouchal a pak nad sebou uviděl nohy vojáka, který šplhal za ním.
Nebešťan byl hodně odvážný, když se odvážil až sem za ním.
Když se i jemu začala stěna klopit, zarazil se.
Pokusil se sehnout a nahlédnout pod převis, zda Naviho zahlédne.
Nohy v botách zamazaných tou černou mazlavou věcí se mu na trusu smekly a
on dopadl tvrdě o stupačku níže, až to zadunělo.
Oběma nohama se zapřel o nižší stupačku a chvíli váhal.
Pak sestoupil ještě o jednu dolů a modrého lovce konečně uviděl!
Zašklebil se na něj a sáhl po mluvící krabičce na rameni.
Náraz se ale zřejmě nelíbil rezavé stupačce, které se nyní držel rukama.
Ozval praskot a jednou stranou se odtrhla od stěny.
Rukou se křečovitě držel a druhou upustil krabičku, aby se přitáhl.
Pohlédl Navimu do očí, ale byl to pohled plný strachu.
Znovu se ozvalo prasknutí a voják i se stupačkou zmizel po zádech směrem dolů.
Tsutey hleděl na zmítající se tělo a viděl i jeho dopad na zem.
Zavřel oči.

Další zbytečná smrt.
Opět oči otevřel a sestoupil ještě kousek dolů.
Pak stupačky končily.
Za nejnižší zahákl hák, vypadala zachovale.
Pak shodil z ramene lano dolů.
Jenže bylo plné uzlů a zůstalo zamotané.
Zkusil ho rukou popotáhnout a zatřepal s ním.
Nepomohlo to.
Co dál?
Tsutey se opatrně za stupačku zavěsil nohama a převrátil se.
Oběma rukama pomalu přebíral lano, aby ho rozpletl.
Povedlo se.
Když dospěl na konec lana, udělal na něm pro jistotu dvojitý uzel.
Pak ho pustil dolů.
Znovu se chytil provazu a uvolnil nohy od ostrého povrchu rezavé stupačky.
Nárty měl poškrábané do krve a poranění nepříjemně pálila.
Opatrně se zapřel nohama do uzlů lana, aby dal odpočinut rukám.

Shora se ozval rozezlený řev a několik výstřelů.
Vojáci se asi právě dověděli o smrti svého druha.

* * *

Plukovník Quaritch sledoval odvážný pokus jeho vojáka dohonit Naviho.
Byl to zkušený horolezec, tak mu jeho pokus schválil.
Z druhého Samsonu měli boční obraz na kombajn a viděli tak vše jako na dlani.
Grace se zatajeným dechem sledovala obě postavy, jak šplhají po žebříku dolů.
Dvakrát vykřikla, když Navi a pak voják málem spadli.
Nechápala, co tím chce plukovník dokázat.
Zřejmě čekal, že Navi spadne a voják se pak vrátí ke svým, nic jiné ji nenapadlo.
Ale dopadlo to jinak.
S hrůzou sledovala, jak spadl voják z několik desítek metrů na zem.
Jeho tělo zvedlo jen malý oblak prachu, to bylo vše.
Upřeně koukala na maličkou obrazovku, když se ozvala vysílačka:
„Tady Wainfleet, můžu tu modrou opici zaletět sundat?
Nebo tam bude viset do noci a pak nám potmě zdrhne. Palivo mám.“
„Povoluje se,“ odpověděl plukovník, aniž zvedl oči od nehybného těla na zemi.
Pak obraz zmizel.

* * *

Tsutey sebral odvahu a pohlédl dolů, jak dlouhé lano je.
Shora to klamalo, ale že nedosáhne až na zem, bylo jasně vidět.
„Není jiné cesty,“ pomyslel si.
A začal se spouštět dolů.
Když přeručkoval uzly, následoval rovný kus lana, které rychle sjel.
Mezi rukama několikrát pocítil poškozená místa.
Po zatížení v nich nepříjemně praskalo.
Pak se nohama zarazil o uzel na konci.
Dobře, že si ho tam udělal!

Pohlédl dolů a viděl v hloubce pod sebou vojáka, co spadl.
Ležel na množství kamení a nehýbal se.
I on je stále příliš vysoko, skok z takové výšky na tvrdou skálu nepřežije!
Zaslechl zvuk létajícího stroje.
Tsutey se ohlédl.
Z boku se k němu blížil stroj a zevnitř na něj mával plešatý voják se zbraní v ruce!
Pak se shora ozvalo nepříjemné praskání jeho lana…

(pokračování zde)