Uplynul již téměř rok od odletu většiny lidí z Pandory. Příroda se již dala zase dohromady a Pandora vypadala jako dřív. Tedy až na pár věcí, které tam zůstaly ještě z velké bitvy. Jake a Neytiri se společně starali o svůj lid a sebe také nezanedbávali. (můžete si domyslet, jak to myslím). Když náš příběh začal, tak byla právě noc. Všichni už spaly ve svých kokonech. Jakeovi se zdáli čím dál častěji noční můry o tom, že má Pandoru potkat nějaká nečekaná katastrofa. V jeho snu byl vidět oheň a spousta mrtvých. Co to ale mohlo znamenat? Nejspíš se mu jenom vracejí vzpomínky z oné závěrečné bitvy kdy mnoho Navi zemřelo. Jake se probudil a viděl, že už svítá. Všiml si, že kokon Neytiri je už prázdný. Vstal a ohlédl se jestli ji někde neuvidí. Nikde nikdo však nebyl. Tedy aspoň někdo, kdo by byl vzhůru. Zaslechl jenom zvuk křídel a běžel se podívat na místo kde křídla zaslechl. Vdáli jen zahlédl Neytiri jak zmizela za obzorem. No, asi letěla proletět Ikrana. Už dlouho na něm nebyla. Ani se nedivím když má tolik práce s lidem. Když tak o tom mluvím, tak by jsem se taky měl na tom svém konečně proletět. Jake se otočil a hledal svého Ikrana který právě seděl na jedné z mnoha malých vyhřátých skal. Jake k němu doběhl a zastavil se.

Pohladil ho pomalu po zádech a řekl mu: „Tak co chlapče půjdeme se zase proletět?“

Já vím, že se ti určitě už zase chce. Jake navázal spojení a nasedl na svého Ikrana. Ikran roztáhl křídla a Jake mu v duchu poručil vzlétni a leť dopředu. Ikran se rozletěl a Jake se sním letěl podívat na Létající hory které pro něj nikdy neztratili kouzlo.(možná právě proto, že to odporovalo všem fyzikálním zákonům). Horu si několikrát na zádech Ikrana obletěl a přemýšlel o svých nočních můrách které mu stále ještě vrtali hlavou. Zaslech za sebou, jak se k němu něco rychle vzduchem blýží. Rychle se ohlédl a spatřil, jak přímo proti němu letí Neytiri a ze široka se na něj usmívá. No aspoň něco, co mi náladu zvednout může a ne něco co mi náladu může zhoršit. Neytiri se u něj prudce zastavila a popřála mu pěkné ráno. On jí to pohotově oplatil a zeptal se jí jestli ještě bude na svém Ikranovi létat. No nyní už ne. Musím se přeci jen starat o svůj lid. No to by si ale měl také dělat ty pokud si vzpomínám a on se na ní usmál. Jo taky už poletím na pevninu ale ještě si musím něco zařídit. No jak myslíš odpověděla Neytiri a rozloučila se. Jake pozoroval jak mu zmizela z obzoru a pak se rozletěl směrem k základně lidí která tam po jejich odletu samozřejmě zůstala. Jake letěl zhruba deset minut než spatřil její rozlehlou přistávací plochu. Tam se prudce zastavil a seskočil z Ikranových zad na betonovou zem. Chtěl si totiž promluvit s Normem jestli poslední dobou nezachytili nějaký signál vysílán směrem k Pandoře. Vešel dovnitř bývalé stanice RDA a hned se mu vraceli vzpomínky na dobu kdy pro ně ještě pracoval. Když se vrátil zpět do reality tak zamířil do vědecké laboratoře, kde předpokládal že Norma najde. Vešel do laboratoře a viděl Norma který se skláněl u mikroskopu. Jake si pomyslel, že nejspíš pozoruje nějaký nový objev v historii vědy. Norm se pohotově otočil a na jeho tváři bylo vidět překvapení i potěšení zároveň.

„Jaku chlape co tu děláš?“ Přišel k Jakeovi a podal mu ruku, „myslel jsem, že tehdy když ostatní odletěli jsi tu byl naposled.“

„Jó to jsem si myslel taky Norme.“

„No a co bys chtěl? Myslím si, že jsi nepřišel do pekla jen tak pro nic za nic.“

„No jo máš pravdu,“ odpověděl a Jake  přešel hned k věci, „chtěl jsem se zeptat jestli jste tady nezachytili nějakou rádio zprávu která by vás informovala že sem přilétá nějaká loď.“

Norm odpověděl:  „No myslím si že nic takového sem nepřišlo. Vždyť se tady odsud lidé vyhostili tak pochybuji že by se tu znova ukázali. Ale že jsi kamarád tak se spolu můžeme jít podívat nebo spíše poslechnout jestli něco nepřišlo.“

„To by jsi byl moc hodný Norme, děkuji.“

Následoval Norma až do komunikační místnosti. Norm si sedl na koženou židli a zapnul jeden z komunikačních počítačů.

„Takže počkej podíváme se jestli něco nepřišlo během několika uplynulých měsíců,“ Norm projížděl všechny měsíce ale nikde nic nenašel.

„No tak asi to pro tebe bude dobrá zpráva. Nic jsem tu nenašel, můžeš v klidu jíd domů.“

„Tak mockrát děkuji Norme a měj se, rád jsem tě zase viděl.“

„Tak čau Jaku a pokud by jsi chtěl tak se někdy stav jen tak.“

„Jo,jo,jo někdy se zase stavím,“ a odešel.

Vyšel ven z bývalé budovy RDA a nasedl na svého Ikrana. Aspoň že se neblíží žádná katastrofa z planety Země. To by byla katastrofa nad všechny. Odrazil se se svým Ikranem ze země a zamířil si to k jejich prozatimní vesnici. Jake doletěl až do vesnice a nechal si svého Ikrana po pořádném letu zase oddychnout. Seskočil z jeho zad a zamířil na plánovanou modlitbu. Skoro všechen lid už byl shromážděn a Jake si mezi nimi našel Neytiri.

„Ahoj Neytiri už jsem zpátky.“

Neytiri se otočila a řekla: „No to byla doba. Kde jsi byl tak dlouho?“

„Byl jsem se podívat za Normem. Potřeboval jsem si něco ověřit.“

Jake se podíval na oblohu, kde se něco divně zablyštilo. Jeho pozornost ale upoutala Neytiri která se ho zeptala proč za ním vůbec šel.

Jake pohotově odpověděl: „No víš jen takové přátelské shledání po dlouhé době.“

„No tak dobrá už se na nic ptát nebudu.“

Modlitba už začala a všichni si společně sedli. Po nějaké době modlení se začal všude kolem nich rozprostírat douhý temný stín. Všichni se vystrašeně otočili a bylo slyšet jak někteří vystrašeně křičí.

Neytiri jen na Jakea řekla: „Jaku, to jsou přece… „

Jake odpověděl: „Ano, jsou to oni… Vrátili se…“