Avatar FanFiction

Sám mezi Na’vi – 6. Krysy

Od , 1.Lis 2010 v 6:52 , zařazeno v Sám mezi Navi

Obsah

6. Krysy

Rychle jsme se vrátili k bráně. Tlusťoch v rekordním čase připojil hadice
a zapálil hořák na plný rozptyl.
„Bojí se ohně. Zvířata se přece bojí ohně,“ říkal nahlas i pro sebe. Schovali jsme se za něj.

Ze zatáčky vyběhli první sprinteři a zamířili přímo ke světlu.
Tlusťoch se je snažil plamenem nahnat do vody, což se mu dařilo, ale proti takové přesile neměl šanci. Skákali metr vysoko a za chvíli jich měl na sobě desítky. Jedna krysa před plamenem uhnula, druhá ji okamžitě nahradila. Byly jich stovky. Předtím jsme kryli tlusťocha s plamenem, teď už bojoval každý sám za sebe. Ještě že jsme měli rukavice a dýchací masky. Šli po obličeji a očích.

Šéf zařval: „Vypni to ! Hned to vypni !“

Tlusťoch už ležel na zemi, hmota krysích těl ho srazila a mohl by se sám popálit.
Nějakým zázrakem se vzchopil a poslechl. Plamen zhasl. Přestal tak na sebe poutat pozornost.
Svítilny ležely na zemi a světla sebou házela, jak přes ně hlodavci běželi.
Jedna baterka plavala ve stoce a prosvětlovala hladinu, odlesky se odrážely po stěnách a na stropě.
Tlusťoch se doplazil k vyříznutému otvoru, ale krysy prolezly mřížemi a odřízly mu cestu.
Ostatní jsme ještě stáli, zády k sobě a částečně se tak kryli.

„Na mříže ! Vylezte nahoru !“ zakřičel jsem, co jsem mohl a hned jsem sám šel příkladem.
Druhá alternativa byla voda a do splašků se mi opravdu nechtělo. Pochopili.
Podal jsem tlusťochovi ruku, aby vstal a za chvíli jsme už byli přilepeni pod stropem.

Pohlédl jsem opět dolů. Živý koberec začal řídnout a i zakousnuté krysy se nás postupně pouštěly a přidaly se ke smečce. Musely jich tudy proběhnout tisíce. Za chvíli bylo po všem.
Netrvalo to ani pět minut. Dost času na smrt …

Slezli jsme. Mrtvá a raněná zvířata, co jsme podupali nebo popálili, jsme skopli do stoky.
A bylo ticho. Nikde nezůstala jediná myš. Jako by se vůbec nic nestalo.

„Fuj, to byl ale horror, to mi nikdo neuvěří,“ funěl tlouštík a prohlížel se, zda je celý.

Původně nové kombinézy měly na mnoha místech potrhaný povrch a bílá podšívka z trubičkového vlákna lezla v chomáčích ven. Nejvíc to schytal tlusťoch, když spadl.

„Viděl jsem film s mravenci…“ začal řidič, ale sborově jsme ho umlčeli. Mravence už ne.

“Sakra, sežrali mi svačinu !“ spustil tlusťoch. Kapsa u krosny byla prázdná a kolem zbytky fólie.
„Mě taky,“ dodal řidič.
„Nám všem,“ přisadil si šéf. „Šli po čichu. Každá si kousla…“
Ale tlusťoch ho přerušil:
„Kdyby si každá kousla, tak tu teď leží 4 šklebící se kostry.“
Měl pravdu. Tohle jsem ještě nezažil. Příroda vás prostě převálcuje i s vaší technikou.
Teď už chápu tu potřebu vojáků RDA střílet krysy.

Prošli jsme mřížemi a nervózně se rozhlíželi. Naložili jsme zase batohy na záda.
Chodba mírně zatočila vpravo a začala dlouze stoupat. Nikde žádná kamera nebo tak něco.
Pak zatočila vlevo a srovnala se. Nad námi byla první šachta.

„Jsme pod RDA,“ přikývl šéf. „Naše šachta je čtvrtá v pořadí, už vím, kde jsme.“

Po 50 metrech se šachty opakovaly. Čtvrtá šachta byla ta naše. Nahoře byl vidět masivní poklop.
Ale tato šachta byla jiná. Měla uřezané všechny stupačky. A nahoru to bylo tak 10m.

Někdo tam bral zabezpečení dost vážně. Co asi tak cenného v tom skladu mají …

(Pokračování zde)


Napsat komentář

5 Komentářů k tomuto příspěvku