Sám mezi Na’vi – 10. Otvor
Od Vlastik, 6.Lis 2010 v 0:18 , zařazeno v Sám mezi Navi
10. Otvor
Tlusťoch slezl ze žebříku a sdělil nám:
„Máte jít oba nahoru,“ a zamířil si to k rozloženým věcem v chodbě.
Vylezl jsem na plošinu hned za řidičem.
Šéf nám naznačil, abychom obstoupili vyříznutý poklop, který zatím na místě pevně držela
ztuhlá pěna. Kolem spáry v poklopu již visela 3 ocelová lanka připnutá na navařené karabiny
a tvořila tak půlmetrové smyčky.
Šéf naposledy zkontroloval teplotu nahoře: 19.4’C. Přepnul na vnitřní teplotu: 45.1’C.
„Je tu pořád jak v peci, poklop propouští, ale nemůžeme už plýtvat dusíkem.
Počkáme, až to trochu sleze, i stěny šachty se tu nahoře zahřály.
Zatím odstraníme trubku,“ řekl a odpojil minipočítač.
Každý jsme chytli jednu ze tří magnetických kotev a zabrali. Kotvy se oddělily
od poklopu a šéf začal opatrně trubku kroutivým pohybem vytáčet směrem dolů.
V půlce se trochu zachytla otvorem za ztuhlou pěnu, ale po dalším otočení již šla ven.
Vytáhl kapesník, otřel trubku a utřel si ruce zamazané od vazeliny.
Pak hadřík nacpal do díry v poklopu a podal trubku řidiči, aby ji uklidil do batohu.
Vytáhl jsem černou lepící pásku a pohlédl na otvor po trubce.
Šéf přikývl.
Křížem jsem několika proužky otvor zalepil a zamezil tak definitivně teplému vzduchu
proudit nahoru.
Sedli jsem si na bobek a šéf netrpělivě sledoval klesající teplotu vzduchu na počítači.
Řidič se naklonil nad žebřík, kývl dolů na tlusťocha a začal něco vytahovat na laně.
Vytáhl velký stočený válec, odnesl si ho na konec šachty a posadil se na něj.
Šéf zatím spustil instruktáž:
„Spočítal jsem hmotnost poklopu na 136kg plus pěna, takže na každém bude udržet 46kg,
to není zrovna málo na této vratké podlaze a s rukama nad hlavou.
Budeme si podávat nůž a každý odříznete svou třetinu poklopu a musíte ho udržet na místě.
Poklop spustíme na lanka, až bude úplně volný. Je třeba dobře si stoupnout a rozložit váhu
na všechny výztuhy, nemůžeme si dovolit uvolnění podlahy.
A nemusím Vám snad připomínat, že otevřením poklopu přecházíme na tichý režim!”
dokončil šéf.
Zamyslel jsem se nad tím, co všechno jsem za těch pár hodin zažil a co mě asi tak ještě čeká.
Nahmatal jsem malou tornu přes rameno s nářadím a lokátory.
Dostal jsem se do týmu profíků, tak to snad i já zvládnu.
Představa finančního zajištění na delší dobu a na nějakou dobu konec nejistoty se mi zamlouvala …
Z úvah o sumě mě vyrušil šéf, který stále sledoval teplotu.
„Šlo to dolů o 2 stupně za minutu, ale zpomaluje to. Máme 24’C, tak jdeme na to.“
Opět jsme se rozestavili kolem poklopu, každý mezi 2 lanka.
Šéf vytáhl tenký dlouhý nůž s pilovitým ostřím a významně na nás kouknul:
„Jak jsem řekl, tichý režim! Teď se rovnoměrně rozestavte na plošině.”
Opatrně zasunul nůž do spáry a začal řezat. Pěna vydávala lehce vrzavý zvuk.
Vyřízl polovinu svého úseku a přenechal mi nůž ve spáře.
Začal jsem levačkou, pak si vyměnil ruce, levačkou podpíral poklop a pravačkou
dokončil řez k dalšímu lanku. Levačkou jsem již cítil tlak poklopu.
Oběma rukama nad hlavou jsem se zapřel a sledoval dvojku, jak řeže svoji třetinu.
Tlak na ruce narůstal, musel jsem se pevněji zapřít.
Nůž se vrátil opět k šéfovi, který pravačkou držel poklop a levačkou dořízl zbytek.
Poklop se rázem uvolnil a já pocítil plnou váhu poklopu v rukou nad hlavou.
Šéf rychle vytáhl nůž a chytil ho do zubů.
Pomalu jsme začali spouštět. Pěna zavrzala, strnuli jsme a pak zase spouštěli.
Cítil jsem, jak vzpěry pode mnou pruží a zamrazilo mě.
Z otvoru mě ovanul chladný vzduch čpící olejem.
Spustili jsme poklop rovnoměrně až na lanka.
Rázem se mi ulevilo.
Dal jsem ruce dolů, brněly mě, jak se obnovovalo prokrvení.
Poklop nyní visel na 3 lankách pod otvorem a tvořil tak přirozený
metrový schod nutný k překonání otvoru. Jen se trochu houpal.
Šéf pokynul, ať jsme zticha. Nasadil si rukavice a stáhl si kapuci do obličeje.
S nočním dalekohledem vykouknul ven a rozhlédl se po objektu.
Asi 2 minuty pečlivě prohlížel stěny i strop, zvláště pak směrem k uskladněným věcem.
Pak slezl dolů, odhalil tvář a kývl na řidiče:
„Stan.“
Dvojka sesedl z neznámého válce, rozvázal ho a rozmotal. Materiál hned nabyl na objemu,
byla to stejná tkanina jako naše obleky. Uprostřed bylo několik hliníkových lehkých trubek.
Vylezl na poklop a já s šéfem jsme na něj ten veliký pytel navlékli.
Řidič začal látku protahovat otvorem nad sebe, až byla celá venku.
Pak si sám vylezl na poklop a obkročmo dál držel tkaninu.
„Trubky,“ pokynul mi šéf.
Podal jsem svazek trubek a oba jsme začali sestavovat dlouhé tyče.
Šlo to rychle, byly vnitřně propojené gumovým lankem, stačilo je otočit
a zasunout do sebe. Šéf pak jednu tyč po druhé podával řidiči
a ten z nich potichu sestavoval konstrukci stanu.
Po chvíli byl hotov a seskočil do otvoru.
Nad poklopem byl sestavený prostorný termo stan, velký asi 2×2 metry.
Listopad 27th, 2010 on 23:44
Další díl dnes o půlnoci.
Listopad 23rd, 2010 on 23:20
Již brzy další pokračování. Ukázka:
Od vchodu se ozval štěkot psa. Pohlédl jsem tam. Vedle … stál psovod s doprovodem a pouštěl psa. Bleskově vyrazil, mordu otevřenou, sliny mu nedočkavě tekly a tesáky v očekávání krve vyceněné. Bojové plemeno, metr vysoký živý stroj na lov a zabíjení. Košík neměl …
Několik sekund se nic nedělo a pak zaduněla silná detonace. Podlaha se mohutně zachvěla…
Plameny změnily barvu na jasně žlutou a zapálily jak svíjejícího se …, tak blízkého …
Cítil jsem žár i přes ochrannou kombinézu a to jsem byl několik metrů daleko.
Přitáhl jsem si před sebe svou krosnu a schoval se tak za ní. Krosna začala doutnat…
Listopad 23rd, 2010 on 10:35
Teď jsem na Opeře 10.63Portable, “mediaplayer bar” se mi zobrazí jen jako bílý obdélník s radou pro aktivaci klikněte a nic. Trochu ruší rozevírací menu nahoře, když ho rozkliknu tak prvek je nad ním.
Listopad 23rd, 2010 on 10:29
bezva příběh zajímavě se to rozvíjí, přečetl jsem si to již před delší dobou, ale teprv ted jsem měl možnost si to v liku přečíst. V každým dílu překvapíš, co vše mají. Jen tak dál.
Jak jsi řešil ozvučení webu, co to zkusit podobně jako na lide.cz profily. Nevím přesně jak se to dělá, ale mělo by to být obdobné jako prvek s youtube videem. Možná by šlo i nějak, aby se youtube okno spustilo rovnou. Tím by se to hodně taky vyřešilo. Na youtube je komplet soudtrach avataru.
Listopad 14th, 2010 on 17:49
Díky za podporu. Psal jsem už v úvodu, že pokračování
budou přibývat podle aktivní účasti čtenářů v komentářích.
Hudební doprovod zde je první pokus protlačit audio do WordPressu (bránil se),
doufám, že časem ozvučíme celý web.
Čtení za vhodného hudebního pozadí je naprosto jiná atmosféra.
Návštevnost je 39% Mozilla Firefox a 20% Internet Explorer, další nevím.
Pro Tvůj případ přidám vedle obsahu klasický link na MP3.
Listopad 14th, 2010 on 17:25
Určitě již četlo hodně lidí, ale ne každý zanechá komentář, lenost často zvítězí…
Jinak, mám OS Sabayon a prohlížeč Chromium, bohužel mi zde žádná hudba nehraje, testovat to jen na IE je dost velký nesmysl, je to přece jen trochu zvláštní prohlížeč.
Neboj se publikovat!
Listopad 14th, 2010 on 14:39
Autor napsal 3 pokračování a smutně čeká na nějaké čtenáře…
Podobně je na tom AnubisXXL s nejnovějším dílem.
Zatím přibylo hudební podbarvení a indexace obsahu.
Soundtrack se připravuje delší, možná přibudou i obrázky.
Přehrávač je testován jako lišta Media Player 9 pod WinXP, Internet Explorer 8,
zde je ovládání vidět. Nevím, jak to vypadá pod Vaší jinou SW konfigurací.
Hlasitost je snížena na 30% aby nerušila. No aspoň Vám to hraje…
Listopad 14th, 2010 on 12:30
doufám že autor nepřestal psát …
PS:hraje vám tu taky hudba ? myslim jako soundtrack z avataru
nevidim přehrávač ale 
jenom takovej černej obdélníček … no nic … ale je to lepší 
pomůže to k lepšímu “vžití se” do příběhu 
teda aspoň u mě to tak je 
Listopad 6th, 2010 on 15:03
pro co přesně jdou se myslim nikde neuvedlo … ale v konečném důsledku to budou peníze co budou mít
pokud se jim ta akce povede ovšem 
ale co pohybová čidla ?
a k příběhu: nenapadlo mě že by postavili v podstatě větší “kombinézu” (nebo oblek,nebo co to přesně mají teďka na sobě), která nepropouští teplo, ovšem … nevíme jestli přez stěny toho stanu mohou sledovat kudy jít atd., ovšem … mají kameru která je dokáže navýst správným směrem
Listopad 6th, 2010 on 13:32
Tak to jsem zvědav, pro co to vlastně jdou? Když si s tím dělají tolik práce.