Sám mezi Na’vi – 14. Ohnivé inferno
Od Vlastik, 1.Pro 2010 v 0:07 , zařazeno v Sám mezi Navi
14. Ohnivé inferno
Řidič využil zmatku, bleskově přeběhl pár metrů volného prostoru a vrhnul se do otvoru v poklopu.
Oba vojáci, ještě na zemi, se vzpamatovali a začali po něm pálit.
Ale kulky už hvízdly jen nad jeho hlavou.
Ozbrojenci vstali a hledali další cíl.
Našli tlusťocha.
Ten na mě stále mířil, ale strnule zíral na mrtvého šéfa.
Zařvali na něj, aby odhodil zbraň a dal ruce nahoru.
Poslechl.
Pistoli zahodil daleko před sebe a zvedl obě ruce.
Pomalu šel k nim kolem poklopu.
Jakmile byl u otvoru, zaváhal a po hlavě skočil dovnitř.
Nebyl dostatečně rychlý. Kulka ho zasáhla do nohy, ale únik se mu povedl.
AMP zařval přes tlampač:
„Zápalný granát,“ a robot hodil něco spodem, jako boulingovou kouli.
Válec velký asi čtvrt metru se kutálel směrem k poklopu.
Jeden z ozbrojenců hbitě přiskočil a nohou ho zastavil.
Zvedl tu věc, došel k poklopu, otočil detonátorem se stupnicí a vytrhl pojistku.
Soudek hodil do otvoru v poklopu, zakřičel:
„K zemi !“ a vrhl se stranou a zalehl.
Byl slyšet kovový úder o vyříznutý železný poklop a už slaběji další nárazy o stěny šachty.
Několik sekund se nic nedělo a pak zaduněla silná detonace.
Podlaha se mohutně zachvěla.
V otvoru se jasně zablesklo a ven vyrazil bílo zelený plamen.
Ozvalo se hlasité „vžum“ a otvorem prolétl vyříznutý kulatý poklop a zarazil se o 3 navařená lanka
ve vodorovné poloze. Plameny pod ním se usměrnily prudce do stran,
změnily barvu na jasně žlutou a zapálily jak svíjejícího se psa, tak blízkého vojáka.
Cítil jsem žár i přes ochrannou kombinézu a to jsem byl několik metrů daleko.
Přitáhl jsem si před sebe svou krosnu a schoval se tak za ní.
Krosna začala doutnat.
Jedno lanko poklopu nevydrželo a prasklo.
Těžký ocelový plát se na zbývajících dvou lankách přetočil nahoru a
s hlasitou ranou dopadl vedle otvoru. Žár ihned pominul.
Několikametrový ohnivý sloup teď stoupal nahoru ke stropu, ale rychle ubýval,
barva se měnila z jasně žluté na červenou, až pohasl úplně.
Okraj vyříznutého poklopu rudě žhnul a ze zbytků pěny se kouřilo.
Vzduch kolem poklopu se chvěl žárem.
Najednou se tah vzduchu otočil a poklop začal nasávat kouř dovnitř.
Ozval se další alarm a spustilo se automatické hasící zařízení na stropě.
Rozpálené sklo mé dýchací masky na obličeji hlasitě prasklo.
Vojáci se zvedli.
Ozbrojenec běžel uhasit svého kolegu. Měl veliké štěstí, že zůstal pozadu.
Takový vývoj situace zřejmě nikdo nečekal.
Sundal si vojenskou bundu a uhasil na kolegovi plameny.
Ležící muž příšerně křičel, ještě chvíli se svíjel v bolestech, ale pak přestal.
Popálený nehybný obličej nevěstil nic dobrého.
Hořící pes dosud žil, zmítal se a hlasitě vyl, pálen zaživa.
Vznítil se na něm tělesný tuk.
Psovod k němu přišel, vytáhl pistoli a jedinou ranou ho utratil.
Ani se ho nesnažil uhasit.
Vojáci došli ke kouřícímu otvoru a nakoukli dovnitř.
„To inferno nemohl nikdo přežít,“ řekl jeden.
„Je zbytečné tam teď lézt. Deratizace ukončena,“ dodal druhý.
Ozvalo se dunění, AMP vešel do skladu a začal se v tom kouři rozhlížet.
Těžké zbraně nemohl ve skladišti použít, tak doteď jen jistil pěchotu zezadu.
Dým se pomalu rozptyloval.
Pilot rozsvítil žluté mlhové světlo.
Termosenzory byly k ničemu.
„Pozor, je tam ještě jeden, nepřítel na dvanáctce !“ ozval se hlas z tlampače.
Našli mě. Byl jsem na řadě …
Prosinec 3rd, 2010 on 09:28
jde to tuhýho, pořádná akce, nemám slov
Prosinec 1st, 2010 on 23:48
Příznivé komentáře odměním zítra dalším pokračováním,
na kterém zrovna pracuji. Prozradit mohu, že život
poslednímu členovi týmu zachrání paradoxně vojenský drill vojáků.
Prosinec 1st, 2010 on 20:00
Jen na knížku? Pomalu na film, když takhle bude pokračovat.
To s tím granátem mohl možná přežít řidič, protože měl nějaký časový náskok.
Tipoval bych, že se jim Patrick vzdá. Jen mi tu nějak chybí vysvětlení proč je tlusťoch zradil.
U případného výslechu, by přišli o koho se jedná a došli by k závěru, že se jim docela hodí.
Prosinec 1st, 2010 on 15:41
Pěkně ostrý díl. Jde tu do tuhého… Jestli se takto blížíš k Pandoře, tak by to bylo snad i na knížku
Prosinec 1st, 2010 on 07:43
jak to tak čtu, tak si čím dál tím víc myslim že autor není jen obyčejný fanoušek avataru … nebo se mýlim ? každopádně … opravdu jde o krásné čtení, popsaní detailů, všeho co se stalo, jak se to stalo atd. škoda že šéf předtim zemřel … spíš jsem odhadoval tlusťocha že někde zůstane viset … nebo tedy spíš … už vlastně žije jenom Patrick … no to jsem zvědav jak se dostane odtamtud živej … pomůže mu snad jen to, že by jeden z těch vojáků byl jeho známí k poklopu se nestihne dostat, a hlavní vchod hlídá AMP, leda že by byl ještě nějaký boční vchod, ale to do skladu kde se “ukrývá” takový bohatství asi nebude … no nechám to na autorovy jak z toho Patricka vyseká