Ráno mě budí tichý šepot větru s obavami o Neytiri a mou novou rodinu. Hlavně si dělám starosti
o svou drahou Neytiri, která ještě krásně spí. Když na ni koukám, tak si říkám, co by se stalo, kdybych ve Venezuele nepřišel o nohy a mého bratra nezabili kvůli penězům, co měl v peněžence. Možná bych tu teď nebyl a ani klan Omaticaya. Nikdy bych nepoznal svou milovanou Neytiri, možná by už nebyli Na´vi, ale jenom žoldáci a důlní technika RDA. Pořád si pokládám otázku: „Co tu asi RDA dělá, jaké ohavné projekty tu může dělat ? Pravděpodobně se jedná o vojenský projekt !” Po chvíli jsem si vyčistil hlavu, zvedl jsem se a odešel potichoučku, abych nevzbudil Neytiri. Nechci, aby si dělala o mě starosti. Šel jsem ke Stromu duší zeptat se Eywy přes Tsaheylu (pouto), proč si vybrala právě mě. Proč si třeba nevybrala někoho jiného?

Po chvíli přišla Mo´at.

„Zřím tě, Mo´at,“ hned jsem pozdravil.

„Také tě zřím, JakeSully. Cítím, že tě něco tíží,“ odpověděla.

Mo´at ve mně četla jako v otevřené knize, jak bych řekl já.

„Rád bych věděl, proč si Eywa vybrala mě, proč ne někoho jiného?“ zeptal jsem se.

A Mo´at mi hned odpověděla: „JakeSully, Eywa si tě vybrala, protože máš čistou mysl a odvážné srdce.  Odvážné srdce bojovníka a čistou mysl Na´vi. Jen málo Na´vi dokázalo navázat Tsaheylu (pouto) s Torukem a stát se tak Toruk Makto, nyní jsi nový Olo’eyktan.“

Nikdy jsem nebyl velitelský typ, ale nyní jsem měl povinnosti jako bývalý Toruk Makto a nový Olo’eyktan vést klan Omaticaya a pomoci klanu Jezdců z plání, kterým jsem pomoc slíbil. Požádal jsem několik sester a bratrů, jak se vzbudili, aby pomohli odvézt nějaké jídlo a maso ze včerejšího lovu ke klanu Jezdců z plání. Včerejší lov byl opravdu úspěšný, ale na úkor zdraví někoho jiného. Po chvíli jsem požádal Peyral, aby se mnou letěla ke klanu Jezdců z plání a abychom se podívali k mobilní stanici, co měla jenom přístroje na biologické studium. Něco, co jsme měli v laboratořích na základně Pekelná brána, tam jsem nahrál i své poslední video do VideoBlogu, než jsem šel oslavit své 3. narození. Po chvíli jsem si vzpomněl na Norma a jeho Avatara, který byl těžce raněn, ale rychle léčen Eywou. Norm se chce přidat k nějakému klanu, který pomohl při obraně Stromu duší. Požádal jsem několik lovců, aby letěli s námi se podívat na zásoby, co tu zbyly ještě po RDA, které by snad mohly našemu klanu pomoci klanu Jezdců z plání. Neytiri je pořád smutná ze smrti Seze (svého Ikrana), která zemřela ve válce s Nebešťany.

Peyral a já jsme se oddělili od svých bratří a sester a letěli jsme zase ke konci lesa. S Peyral jsme sesedli ze svých Ikranů a došli k laboratoři. Jak jsme zjistili, někdo tam zase byl, asi v noci, když jsme spali. Slyšeli jsme pochod těžkého AMP a několika žoldáků, tak jsme se rychle schovali. Naznačil jsem Payral, že se nesmí hýbat, že nás uvidí. Tato AMP bylo modernější než ta, která proti nám bojovaly a i žoldáci byli lépe vybavení. Bylo o něco větší a žoldáci byli též vybavenější. Hlavně měli zbroj, co jsem ještě nikdy neviděl. Směřovali k základně, kde jsem viděl včera večer vystoupit satelit ze země, pravděpodobně spojení s vedením RDA. Něco takového se předpokládalo a teď je tato základna s nimi v kontaktu přes stanici na oběžné dráze nebo i s dalšími základnami po Pandoře. Proto asi toto na Pandoře vytvořili. Dal jsem Peyral znamení, že nemá nikoho zabíjet. Jen co se vchod do základny schoval zpět pod zem, jsme běželi zpět k Ikranům a letěli k Pekelné bráně podívat se po zásobách, ale nejdříve jsme letěli za Maxem. Max byl se zbytkem vědecké skupiny schovaný v džungli v přesunutých stanicích na bezpečném místě. Max se divil, když nás viděl.

„Nazdar Maxi, potřeboval bych od tebe malou pomoc,“ řekl jsem Maxovi, který měl na sobě Exo soupravu.

„Nazdar Jakeu, potřebuješ něco ode mě?“ zeptal se mě Max.

„Mohl bych tě požádat, aby ses infiltroval do jedné základny?“ zeptal jsem se ho.

Max jenom kývl hlavou a šli jsme pěšky. Jenom doufám, že bude brána do základny ještě nahoře otevřená, jak šel ten AMP, tak tam byl výtah. Něco podobného jsem viděl u Letadlových lodí na Zemi.

Pro nás naštěstí byla brána otevřená, ale někdo si náš předtím všiml. Je tu minové pole, tyto miny jsem ještě nikdy neviděl, ani Max. Na stromech byly také Miny! Miny měly vlastní uchycení, to jsem viděl opravdu poprvé. Byl jsem extrémně překvapen.

Zkoušel jsem miny odstranit nárazem, tak, že jsem házel po nich kameny, ale nebouchly. Stráž, co měla hlídat bránu, si zašla zastřílet. Všiml jsem si uvnitř za otevřenou bránou dekompresní komory a vypnutého panelu na ovládaní minového pole. Možná proto nechtěly ty miny bouchnout… Zkusil jsem do minového pole nahnat nějaké zvíře. Vběhl tak Nantang (ViperWolf/Zmijovlk), ale nic se neaktivovalo. Max a Peyral si oddechli.

„Tak Maxi, mohl by ses, prosím tě, podívat, co všechno tam je a na čem pracují?“ zeptal jsem se ho.

„Mohli by jste zatím trochu zdržet stráže?“ zeptal se mě Max.

Já jenom kývl hlavou a s Peyral jsme zavolali Nantanga, který vběhl do minového pole. Max už byl skoro uvnitř a my jsme měli štěstí, že si nás stráže nevšimly.

S Peyral jsme čekali až do pozdního večera, kdy vyjelo AMP na plošině výtahu ven s doprovodem několika žoldáků. Slyšeli jsme jejich rozhovor, ale jenom částečně. Podle všeho, co jsme slyšeli, není AMP po systémové a kalibrační stránce úplně hotový jako ty AMP, které byly u laboratoře a zbyly tam jenom jejich stopy. Taky říkali, že to jdou do další stanice doladit. Po několik minutách vyjela i klasická AMP s kanony a s vědeckým týmem o 4 lidech a s žoldáky na povrch. Několik klasických AMP sloužilo jako další doprovod pro větší a modernější AMP. Klasická AMP s vědeckým týmem a s žoldáky šla směrem k přesunuté stanici.

Po té, co se začala zavírat brána s plošinou, vyběhl Max celý vyděšený. Stihl ještě přeběhnout přes minové pole, co mělo časovač. Stihl to jenom tak tak, než se aktivovalo! Časovač byl na 60 sekund.

„Maxi, co jsi uvnitř viděl? Co všechno tam je? Co dělají? O co se pokoušejí?“ rychle jsem se zeptal.

Max, měl vyděšený výraz v obličeji, jako by viděl něco opravdu hrozného.

„Viděl jsem, jak se tam snažili vypěstovat nějaký druh toxinu, co by zabil navždy Eywu a všechny na Pandoře oslepil do smrti! Pracují tam toxikologové, biologové, antropologové a genetici. Snaží se vypěstovat určitý toxin společně s nějakým monstrem, co by mohlo žít na povrchu Pandory a mohlo by šířit jed po celé Pandoře. Také ho chtějí ovládat, jako ty jsi ovládal Avatara. To nové AMP, co jsme viděli, je něco jako pojistka, kdyby se něco pokazilo a monstrum dostalo vlastní vědomí. Stáhl jsem si všechny poznámky a informace k sobě do na úložný disk. Potom, jestli chceš, tak se můžeš podívat a já bych ti to vysvětlil,“ odpověděl Max s vyděšeným pohledem.

„Musíme zjistit, co se dá, a hlavně všechno zarazit. Nesmíme nechat Eywu zemřít!“ odpověděl jsem
s velkým údivem a s velkým vztekem.

Doprovodili jsme Maxe zpět k přesunute stanici. Pandora je v noci velice nebezpečná, jak pro lidi tak i pro Na´vi.
„My se hned musíme vrátit zpět ke Stromu duší,” řekl jsem Peyral.

Nasedli jsme na své Ikrany a letěli zpět.

O chvíli později jsme doletěli zpět ke Stromu duší. Peyral byla unavená, já moc ne, tak jsme ihned šli za Mo´at, říct jí vše, co jsme viděli.

Mo´at seděla pod Stromem duší hned vedle Neytiri. Přišli jsme včas na modlitbu k Eywě.

Poté, co jsme skončili modlitbu k Eywě, jsme hned řekli všechno Mo´at a Neytiri.

„Zřím tě, Mo´at a Neytiri,“ řekl jsem hned, jak přišli ke mě.

Mo´at mě přivítala a hned se mě zeptala: „Zřím tě, JakeSully, jak se dařilo na průzkumu?“

„Nebešťané tvoří hrozivé zbraně a kdo ví co ještě dalšího,“ jsem odpověděl.

Mo´at se jenom zamračila a už nepromluvila.

Neytiri jsem raději nic neřekl, nechci jí přidělávat starosti.

Lehli jsme si co nejblíže ke Stromu duší a já jí koukal do krásných zelených očí, které tak miluji. Usnula, ale já usnout nemohl. Nemohu přestat myslet na ten tajný projekt RDA.