Obsah               Melodie na pozadí

4. Noční útok

Válečná porada se protáhla dlouho do noci.

Informace, kterou Sylwanin donesla nedávno ze školy,
že Nebešťané potmě špatně vidí, byla pro všechny překvapením.
Nikoho z klanu vůbec nenapadlo, že by nepřátelé mohli vidět v šeru hůře než oni.
Schopnost svých menarri (očí) vidět za tmy pokládali za samozřejmost.
Teprve nyní si uvědomili, že Nebešťané nejenže mají oči jiné, malé, ale i zorničky
ve srovnání s okem jsou drobné, tak do nich dopadá méně světla, což to jen potvrzovalo.
Ale také ti, co vypadali jako Navi, měli oči výrazně menší než jejich lid.
Většina z nich se přímo s Nebešťany nikdy nesetkala, potkali jen snivce (avatary),
tedy vědce ve falešných tělech, jako třeba Grace.
Snivci jim říkali podle toho, že když jejich skutečná těla spí,
tak přenesený duch do avatara musí snít, když je v těle novém.
Zkrátka to někdo kdysi řekl a už se to ujalo.

Sylwanin to ověřila, když donesla vojákům ve škole jako záminku cestou nasbírané ovoce
a při té příležitosti si jejich tváře a hlavně oči důkladně prohlédla skrze jejich dýchací masky.
Dokonce měl každý jinou barvu očí, jeden modré a druhý hnědé, ale žádný zlaté.

Tato informace byla tak zásadní, že Eytukan souhlasil s pokračováním výuky ve škole
a pověřil Sylwanin nenápadně vyzvědět od Grace další podrobnosti.
Dnes ji pozval na jednání rady, které jinak nebyla členem.
Vrátila se totiž hlídka, co několik dnů soustavně sledovala kácení stromů pro širokou cestu.
Hlídka ohlásila, že nepřátelé minuli údolí malé divoké řeky, a místo aby je řeka zastavila,
jak si Navi mysleli, postavili přes ni široký most z vykácených stromů
a vytrvale pokračují jejich směrem.
Nebude to moc dnů trvat a dostanou se až ke škole.

S hlídkou přijeli na koních 2 lovci ze vzdáleného jižního kmene, kteří potvrdili,
že u nich v jižních pláních je řeka také už dlouho kalná a bez ryb.
Nejdříve si mysleli, že v horách jsou bouře a záplavy, ale vody přitékalo stále stejně, to bylo podivné.
Stav řeky se nelepšil, naopak zhoršoval a voda začala přinášet i páchnoucí mrtvá zvířata.
Jejich klan se tak musel přestěhovat a náčelník je vyslal zjistit, co se děje.
U vodopádu pod dolem se obě hlídky potkaly a přijely spolu na jednání.
Spojenectví 2 klanů v této věci by znamenalo vítané posily bojovníků.

Zatímco oba lovci jedli, Omaticaya jim vyprávěli příběh o lidech z nebes,
co před lety přiletěli v míru a chtěli založit osadu, ale místo ní postavili pevnost,
a začali si od Eywy bezohledně brát více, než sami potřebovali a ničit tak okolní les i řeku.
Nepřátel je už nyní hodně, jako celý klan a mají hlučné zbraně, co zabíjejí na velkou dálku.

Po dlouhé debatě Eytukan a Moat shrnuli, jaké poznatky o Nebešťanech mají.
Především nepřátelé vidí špatně potmě.
Dále jsou o hodně menší, pomalí a v boji zblízka tedy slabší, chodí proto vždy ve větším počtu.
Jde je snadno zabít šípem nebo oštěpem, pokud nejsou ve skupině.
Neumí lézt dobře po stromech, protože nemají ocas na udržení rovnováhy.
Musí dýchat přes masku, jinak se rychle udusí a s maskou také nemohou běhat na velké vzdálenosti.
Maska určitě také omezuje výhled do stran.
Chodí oblečeni v kůži i na nohou, v lese se pohybují hlučně a zanechávají nezaměnitelné stopy.
Jejich stroje jsou slyšitelné už zdaleka.
Nemají copánek a neznají tsaheylu (spojení), ale umí se dorozumívat svojí technikou na dálku,
mohou tak snadno zavolat posily.
A hlavně mají nebezpečné zbraně, co zabíjejí na dálku.
A také rychlé létající stroje, co uvezou mnoho jejich vojáků.

Sylwanin překvapilo, že mocní a skvěle vyzbrojení Nebešťané mají přece jen tolik slabin.

Tsutey navrhl, že by nepřátele mohli lovit po jednom otráveným šípem z lesa a tak jich bude ubývat.
Je to malé riziko, lovec vystřelí z dálky a nemusí ani zabít, stačí jen zasáhnout tělo a nepřítel zemře.
Lovec pak rychle uteče. Vojáci nebudou tušit, kde udeří příště a propadnou panice.
To ale Moat zavrhla, nechtěla zbytečné krveprolití
a Nebešťané by se pak asi pomstili na jejich lidech.
Chtěli jenom zamezit ničení lesa a řeky, nechtěli válku a zabíjení.

Shodli se, že pevnost je velmi dobře vyzbrojena a chráněna.
Když se k plotu přiblížilo zvíře nebo nízko přeletěl pták, snadno je ihned zastřelili.
Spousta kostí podél plotu pevnosti toho byla připomínkou.
Útok na ni by byl sebevražda, takže nepřátele nemohou přemoci a vyhnat.

Závěr byl jasný, provést velký noční útok na stroje, co razí cestu lesem, až vojáci budou spát.
Tiše překvapit jejich hlídky a pak rychle zničit stroje a zmizet, než přiletí posily.
Potom už nebudou mít jak budovat velkou cestu a stáhnou se zpátky do pevnosti.
Když se jim podaří zničit malé stroje, mohli by totéž zkusit i na velké v dole, který je mimo pevnost.

Sylwanin se ozvala, že podle Grace důl zatápí voda,
se kterou Nebešťané už dlouho bojují a odvádí ji vykopaným tunelem pod vodopád.
Stačilo by zasypat tunel a důl se rychle zaplaví v příštím období dešťů.
Cizí lovci potvrdili, že viděli, jak ze skály vytéká vodopád špinavé vody.
Mysleli si, že našli příčinu znečištění řeky vlivem sopečné činnosti, ale nenapadlo je,
že vodopád je umělý a problém je až mnohem dále, dokud nepotkali druhou skupinu.

Do období dešťů je daleko, takže hlídka informace o vodním tunelu zatím jen ověří.
Aby se noční útok podařil, potřebovali zjistit, kde mají obří buldozery slabinu a jak je zničit.
Něco tak velikého nemohou odvléct ani povalit a kovovou věc nelze zabít jako zvíře,
ani otrávit nebo nechat vykrvácet. Na kůl se také nenabodne, protože stromy ničí jako malé větve.

Sylwanin po několika dnech donesla ze školy novinku, že všechny stroje Nebešťanů musí pít,
jinak se časem zastaví, ale žízní přesto nikdy neumřou, protože nejsou živé.
Stačí je napojit i po velmi dlouhé době a znovu se pohnou.
Pijí zvláštní vodu, kterou si nebešťané vozí z pevnosti a která silně zapáchá.
Grace tomu říkala palivo, tak jak oni říkají dřevu spalovanému na ohni.
Říkala, že je velmi hořlavé a proto nebezpečné.

Asi jako pití, po kterém se Naviům točí hlava při slavnosti a které také velmi dobře hoří.
Když se hliněná nádoba s pitím hodí do ohně, rozbije se.
Obsah se rozlije všude kolem a rychle shoří jasným plamenem.
Je to také nejrychlejší způsob, jak něco velkého zapálit.
Podobně hoří tekutý tuk, co získávají ze zvířat, ten ale hoří pomalu a dlouho.
Mohou oba způsoby zkombinovat a uvidí se, co bude lepší.
Hořící tekutina nateče i do malých dutin stroje.
Na hořící stroj pak mohou naházet ještě suché dřevo, co najdou na místě.
Bude hořet dlouho a škody pak budou mnohem větší.
Eytukan vydal pokyny, aby se připravil dostatek zápalných nádob.

V dalších dnech se tedy hlídka zaměřila na pozorování denního života strojů.
Každé ráno přijel po vyčištěné zemi zvláštní stroj s velikou nádobou na zádech.
Nebo někdy dokonce přiletěl, jiný než ty pro vojáky, které už znali
a přisedl si k pozemním strojům. Ty jeden po druhém k němu přijely.
Nebešťané z nádoby s palivem natáhli ohebnou větev nahoru na každý stroj a tou ho napojili.
Byli při tom velmi opatrní a okolí hlídali mnohem lépe než při samotné práci.
Po té už stroje celý den ničili stromy a shrnovaly cestu do roviny až do setmění.
Dělaly při tom strašný hluk a kouřilo se z nich, jak palivo uvnitř stroje pomalu hořelo.

Nyní už věděli, kde mají stroje ústa a pod nimi bude v břiše nádoba na palivo.
Každý stroj měl také nahoře několik očí, které viděly jen dopředu a otáčely se proto do stran.
Od Grace se dozvěděli, ze stroje umí Nebešťané řídit i na dálku z pevnosti.
Tyto stroje tak nemusí mít nutně jezdce, kterého by mohli zneškodnit
a na jeho místo by stejně nastoupil jiný.
Bylo to pohodlné a mělo to stačit jako spolehlivá ochrana proti divokým zvířatům,
která z jejich blízkosti stejně prchala.
Dnes vojáci všude hlídkují kvůli Naviům, tak je průhledný kryt jezdce opět žádoucí
na ochranu případného jezdce před šípy, tak jako má kráčející stroj.
Stroje se tedy daly řídit třemi způsoby: z pevnosti, z kabiny a z přenosného ovládání,
co měl pěšák na zemi zavěšeno na řemeni na krku a šel tak vedle něj, vše viděl a vedl ho.

Jednoho dne hlídka přinesla informaci, že Nebešťané mají nový kráčející bojový stroj.
Tyto stroje chodí po dvou jako lid, ale jsou větší a mnohem silnější než Navi.
Uvnitř každého takového stroje je schovaný voják za průhledným krytem,
takže ho již nejde střelit šípem na dálku.
Tyto kráčející stroje mohou i rychle běhat a nedělá jim potíž brodit se mělkou řekou
bez zanechání stop nebo chůze v džungli. Jen na stromy lézt neumějí.
Také již nedělají typický hluk strojů a nekouří se z nich.
Mají veliké ruce, kterými mohou přenášet věci nebo si uvolnit cestu v lese.
Jsou vyzbrojeny velikou střelnou zbraní a za pasem mají obrovský nůž.

K nemilému překvapení zjistili, že tyto stroje dobře vidí i za tmy.
Když se v noci hlídka přiblížila k táboru nepřítele, stroje je vždy rychle objevily a zahnaly.
To také rozhodlo, že se opatrný Eytukan bez výhody překvapení
zdráhal vydat rozkaz k nočnímu útoku a útok se tak stále odkládal.
Nové kráčející stroje byly mnohem nebezpečnější než všechno ostatní, co zatím viděli.
Byly jako thanator – tiché, rychlé a silné. Viděly potmě a daleko. A byly dobře vyzbrojené.

Rozhodli se proto, že vyčkají, dokud nezjistí, kam vlastně cestu staví.
Jestli ji vybudují jen ke škole nebo budou pokračovat ještě dále k nim.

Takové rozhodnutí se nelíbilo spoustě mužů a žen klanu.
Když budou jen tak čekat, zničí stroje obrovskou spoustu stromů a jen ztratí cenný čas.
Navíc stále více to vypadalo, že cesta míří přímo k Rodnému stromu,
což mohlo skončit jedině válkou a spoustou mrtvých.
Starší zkušení bojovníci dávali za pravdu radě, zatímco mladí lovci chtěli jednat.

Sylwanin měla vůdčí schopnosti a obklopila se několika stejně smýšlejícími mladými lovci.
S Tsuteyem počítat nemohla, byl členem rady a od smrti otce Ateye se s ní už moc nebavil.
Nikdy jí přímo neřekl, že nese vinu za jeho smrt, ale cítila to v jeho pohledu od toho večera.
Neytiri zase plně věřila rodičům a za jejich zády by se ničeho nepovoleného nezúčastnila.
Navíc Sylwanin nevěděla, jak by se sestra zachovala,
pokud by měla zabít neznámého Nebešťana, když by ji nenapadl první.
Nechtěla hodnou sestru do toho zatahovat, tak se s ní raději ani nebavila o událostech
probíraných v radě a nechala ji dále chodit do školy s dalšími dětmi samotnou.

Spolu s dalšími 3 lovci, kteří již složili zkoušku lovce a získali svého ikrana,
se začali vydávat na vzdušné obhlídky místa strojů, bez vyčerpávajícího dlouhého běhu.
Vzít si koně pro ostatní by bylo nápadné a museli by žádat někoho z rady o svolení.
Ze vzduchu byla cesta vidět už zdaleka jako hnědý nebo černě spálený pás v zeleném lese.
Cesta se zařezávala do lesa od dalekého obzoru a byla skoro rovná.
Jasně ukazovala směr k Rodnému stromu.
Na konci cesty stály 2 veliké žluté buldozery, jak Nebešťané říkaly těmto ničivým strojům.
Mezi nimi pobíhalo několik vojáků a byl tam i nový chodící bojový stroj.
Ten pomáhal zapalovat zničené stromy navršené u okraje cesty.
Pěkné rovné kmeny skládali na hromadu a odváželi asi do pevnosti.

Přistáli opodál a připlížili se na dohled.
Když viděla, jak ničí i posvátné stromy hlasů, pod kterými je nejspíš někdo pohřbený
a vůbec jim to nevadí, ruce se jí svíraly v pěsti a oči zavíraly do úzké štěrbiny.
Ostatní to cítili stejně.

Za několik dnů stroje dorazí k příkré vysoké skále a budou muset projet pod ní.
Vyhlídla si toto místo a začali na vršku shromažďovat hromadu velkých kamenů,
zapřené o spadlý kmen stromu jako hráz.
Sbírali suché větve, svazovali je liánami do otepí a nosili také na vršek skály.
Měli na to několik dnů, takže hromada materiálu rostla a v okolí bylo vše vysbírané.
Vše zamaskovali zelenými listy, aby to nebylo ze vzduchu vidět.

Byla to těžká práce a večer se vraceli utahaní, naštěstí nemuseli běžet pěšky.
Jiní mladí lovci doma zatím tajně shromažďovali zápalné nádoby, aby měl každý dvě.
Večer se sešli stranou ostatních a diskutovali o přípravách k útoku.
Pokud se to povede, budou u klanu hrdinové a pokud ne, zemřou se ctí jako válečníci.

Dnešní večer byl ten poslední před bitvou.
Domluvili se, že dnes si všichni odpočinou a budou se věnovat rodinám.
Zítra na svítání se pak sejdou na domluveném místě a požádají Eywu
o odpuštění za činy, které se chystají provést.

U večeře si Sylwanin přisedla u Věčného ohně k Neytiri a zeptala se, co bylo nového ve škole.
Ta se na ni podezřívavě podívala a místo toho se jí zeptala, co chystá.
Do školy s ní už řadu dní nechodila a toto bylo poprvé po dlouhé době, co se na školu zeptala.
Byla chytrá a něco tušila, znala ji a poslední dobou byly pořád ty tajnosti v radě klanu.
Sylwanin ji něžně pohladila po tváři a pak se místo odpovědi začala věnovala jídlu.
Neytiri na ni zamyšleně hleděla, ale už se na nic neptala.
Když bude chtít, řekne jí to sama.

Rodiče a Tsutey diskutovali o situaci jako každý poslední večer a jí si dnes nevšímali.

Ráno za svítání se 7 navijských odhodlaných mladých bojovníků sešlo stranou
hlavních cest pod stařičkým stromem hlasů, aby vykonali obřad zabití nepřítele
a vyrovnali se tak s činy, které je čekají.
Sedli si do kruhu kolem nádob se barvami a všichni se pomocí copánku připojili ke stromu.
Zavřeli oči a zaposlouchali se v duchu do hlasů, které slyšeli.
Uklidnili svou mysl a ve změti hlasů začali vnímat myšlenky Eywy.
Poté začali odříkávat modlitbu za úspěch bojové akce.
Mysleli na spravedlivou věc a Eywě tak sdělovali, že jí chtějí pomoci.
Každý zvedl nádobu s barvou a prstem namaloval na obličej svého souseda čáru.
Pak ji podal dále.
To vyjadřovalo, že v boji jsou si bratry a jeden se spoléhá na druhého a neopustí ho.
To se několikrát zopakovalo, až byl každý žluto-zeleně pomalovaný válečnými barvami.

Vyzkoušeli křesací kamínek, zda je suchý a dokáže rozdělat oheň.
Byl v pořádku, ale pro jistotu si vzali s sebou dva a suchý troud.
Dnes neletěli na ikranech, nemohli by zůstat pohromadě a koně neměli.
Dnes byli tsampongu, skupina válečníků, která měla úkol a šla ho odhodlaně splnit.
Každý měl 2 křehké zápalné nádoby zabalené v suché trávě v koši na zádech.
Zvedli se a vyrazili na dlouhou cestu, která je zavede kolem školy až k nedaleké skále.

Běželi už dlouhou dobu, přesto nezastavovali.
Cesta se díky nákladu protáhla, museli dávat pozor na křehké nádoby na zádech
a také luk se svazkem šípů v ruce omezoval pohyb ve větvích stromů.
Snažili se proto běžet co nejvíce po zemi, ale to znamenalo delší cestu.

Tiše prošli nedaleko školy.
Grace ani doprovod nikde neviděli, bylo ještě brzy, tak místo rychle opustili.

Když dorazili k vysoké skále, ranní rosa se již odpařila, známka toho, že den pokročil.
Buldozery ještě nebyly vidět, ale svým hlukem prozrazovaly, že už pracují a blíží se.
Skupina shodila ze zad náklad a zkontrolovali stav nádob, převázaných kůží a řemínkem.
Všechny cestu přežily v celku, z několika se trochu vylilo, netěsnily, ale to nebyl problém.
Věci si uschovali do dutiny starého stromu, pak si lehli a odpočívali.
Nabírali síly.

Sylwanin se zatím vydala s dalším mladým lovcem na průzkum.
Z vrcholku stromu na kopci už byli Nebešťané v dáli vidět, jak zase usilovně razí cestu.
Tentokrát se Sylwanin nemračila nad jejich postupem,
naopak je v duchu pobízela, aby přišli.
Nachystají jim pěkné uvítání.
Přivřela oči a vycenila špičáky v podivném úsměvu, co budil strach.
Počítala s tím, že dnes svou práci zakončí pod skalou.
Byl to dobrý orientační bod i pro ně a na tom byl založen její plán útoku.

Slezli ze stromu a běželi obhlídnout počet nepřátel zblízka.
V dáli odjížděla cisterna doplňující palivo.
Ta kdyby tady tak zůstala, to by byl cíl, bez ní by mohli vyhladovět stroje.
Ale Nebešťané byli opatrní, cenný a zranitelný stroj tu přes noc nenechávali.
Kromě 2 buldozerů napočítali 4 vojáky a bojový chodící stroj, stejně jako včera.
Leželi na silné větvi vysokého stromu a pozorovali dění dole.
Stroje vždy kousek lesa srovnaly se zemí, pak se otočily a drapáky odtáhly padlé stromy stranou.
Rovné kmeny rovnali za sebe na hromadu a zbytek shrnuly ke straně cesty do lesa.
Pokud terén neumožnil odhrnout zbytky zničených stromů stranou, tak je kráčející stroj
zapálil proudem plamenů a k nebi se nesl sloup bílého kouře, jak bylo dřevo většinou mokré.
Také zbavoval buldozery do nich uváznutých stromů a větví, kterých se samy nemohly zbavit.

Když je Nebešťané minuli, slezli a vydali se kousek zpátky.
Najednou se ozvala střelba.
Občas na Nebešťany zaútočil nějaký pták nebo jiné zvíře, tak střelba byla na denním pořádku.
Tentokrát ale nekončila.
Rychle vylezli na další vhodný strom, aby zjistili, co se děje.
Nebešťané se semkli do skupiny a stříleli na druhou stranu lesa jako zběsilí.
Chvíli nechápali proč.
Pak zahlédli, jak se na okraji lesa mihl černý stín.
Thanator!
Něco nehybného nesl v zubech.
Už zasáhli i do jeho teritoria, což se mu jistě nelíbilo a tak zaútočil.
Napočítali kromě bojového robota už jen 3 vojáky.
Jeden chyběl!
To byla dobrá zpráva, o jednoho nepřítele méně díky Eywě, která jim přišla na pomoc.
Thanator zmizel v džungli a vojáci přestali střílet.
Také stroje se zastavily a zajely ke středu cesty.
Vojáci se stáhli mezi ně a rozdělali velký oheň ze zbytků větví poražených stromů.
Práce ustaly.
To ale nebylo dobré, takhle dnes nedorazí až ke skále.

Po dlouhé době se ozval v dálce hluk a přijel nízký dlouhý stroj,
takový, co čas od času odvážel rovné stromy.
Sylwanin myslela, že špatně vidí.
Vozidlo dovezlo další kráčející stroj, takže tu již byly dva.
A dalšího vojáka jako náhradu za zabitého.
Pak naložilo kmeny a zase odjelo.
Nebešťané se chvíli dohadovali a pak se dali zase do práce.
Jeden kráčející stroj opět pomáhal s prací, ale druhý ozbrojený už jen hlídkoval.
To nebylo dobré, už měli proti sobě dva tyto nebezpečné stroje.
Plán počítal s odlákáním pozornosti stroje, ale odlákat dva bude těžké.
Navi už viděli dost, slezli z větví vysokého stromu a vrátili se k ostatním.

* * *

„Mám dobrou a špatnou zprávu,“ spustila Sylwanin.
„Ta dobrá je, že Thanator ulovil jednoho vojáka.“
Novinka vyvolala nadšený ohlas, ale Sylwanin zavrtěla hlavou.
„A špatná, že stroj, co odváží padlé stromy, dovezl hned dalšího jako náhradu
a hlavně dovezl druhý kráčející stroj,“ informovala Sylwanin ostatní.
Nadšení ihned opadlo a Navi na sebe vyděšeně pohlédli.
S posilami Nebešťanů nepočítali. A zrovna v den útoku.
„Takže máme proti sobě už dva?“ padl zbytečný dotaz.
„Ano. Ten nový nepracuje, je ozbrojený a jenom hlídá.
Nebešťané jsou stále více opatrní.
Navíc došlo ke zpoždění, tak nevím, jestli to stihnou do setmění pod skálu.
Počkáme a uvidíme,“ odpověděla.

Stroje byly už na doslech ke skále a stále se podle zvuku blížily.
Nebylo tak třeba hlídkovat, raději na sebe na kritickém místě neupozorňovat.
Shlukli se do hloučku dál v lese a plánovali postup útoku…

Setmělo se, stroje se rozzářily množstvím světel a ještě chvíli pracovaly.
Ostrá světla oslňovala a působila cize v mírné záři džungle.
Podivné stíny se s pohybem strojů pohybobaly a měnily známý les k nepoznání.
Odhad Sylwanin byl správný.
Nebešťané chtěli dosáhnout bezpečí skály, aby měli na noc krytá záda skálou.
Po dnešním útoku Thanatora jim na tom obzvlášť záleželo.
Navi vylezli na vyšší strom a sledovali situaci, která rozhodne o dalším postupu.

Nepřátelé už nerazili pod skalou celou šířku cesty, ale jen potřebný kus na noční táboření
a pokácené stromy nahrnuli jednoduše na druhou stranu na hromadu.
Stroje tak vyčistily široký holý pás až ke kolmé skále.
Vznikl tím chráněný tábor krytý ze tří stran skálou, oběma stroji u lesa a vysokou hromadou
zničených stromů. Volnou část cesty do dáli hlídaly kráčející stroje.

Buldozery přestaly pracovat a ztichly, ale nadále shora jasně osvětlovaly tábor.
Navi tiše sledovali, jak jejich jezdci slezli dolů.
Pracovní kráčející stroj nanosil do středu tábora hromadu dřeva,
které vzápětí proudem ohně zapálil.
Poté odkráčel stranou k již hotové cestě a jezdec vylezl ven.
Sylwanin se usmála. Stroj zastavil pod skálou, na ideálním místě pod lavinou kamenů.
Kolem ohně se sesedlo šest nepřátel a začali si připravovat večeři.
Ozbrojený kráčející stroj nadále hlídkoval a popocházel sem a tam, sedmý voják zůstal uvnitř.
Byl zřejmě poprvé přes noc v džungli a tak byl nervózní a dělal hluk.

Sylwanin pokynula a všichni slezli ze stromu dolů.
„Lépe to nemohlo dopadnout. Jeden buldozer stojí přímo pod skálou, druhý je zase vedle vysoké hromady dřeva. Nepřátelé si sami připravili zápalnou hranici. A původní kráčející stroj je bez jezdce a také pod skalou. Počkáme, až Nebešťané usnou a unavená hlídka poleví na ostražitosti.“

Jeden Navi zůstal na hlídce na stromě sledovat nepřítele, ostatní se uložili ke spánku.
Nikdo ale vzrušením neusnul, poznala to podle dechu ostatních.
Leželi na zádech v heboučkém mechu a sledovali oblohu, jak ubíhá čas noci.
Lesem se nesl zápach spáleného smolného dřeva a vzdálené hlasy hlučných nepřátel.
Džungle ztichla v očekávání nastávajících událostí.

Přiběhla hlídka s novinkami:
„Nebešťané šli spát, jezdci zalezli do bezpečí kabin buldozerů, kde nepotřebují dýchací masky.
Vojáci leží u ohně a hlídkující stroj už nechodí, jezdec asi usnul. Světla už svítí jen dvě.“
Sylwanin pohlédla na oblohu, za nedlouho bude svítat.
Unavený nepřítel polevil z ostražitosti a spí, přišel jejich čas!

Rozdělili se do skupin a šli do útoku.
Konečně!

Sylwanin zůstala na hlídce na stromě u cesty, ozbrojená lukem a šípy, sledovala situaci.
Jako jediná měla z výšky a blízkosti přehled o situaci a byla připravena bránit životy spolubojovníků.

Dva lovci, vyzbrojení zápalnou municí, šli podpálit z druhé strany hromadu dřeva.

Připlížili se tiše k hromadě, uvolnili nádoby a na několika místech dřevo polili a zapálili.
Okamžitě vyšlehl jasný oheň  a rychle se šířil.
Lovci neváhali a stáhli se do bezpečí lesa.
Obloha se červeně rozzářila.
To bylo domluvené znamení, na které čekali ostatní.

Skupina na skále odvázala kmen stromu, který držel hráz z kamení a sochory začala kmen páčit.
Kmen se nechtěl pohnout, ale společnými silami ho uvolnili a hmota kamení vykonala své.
Ozval se hlasitý rachot.

Lavina velkých kamenů se uvolnila a začala mizet v temnotě.
Po chvíli zaslechli dunění dopadajících kamenů na tábor a kovový zvuk bubnování
na blízký buldozer. Zespodu někdo bolestivě vykřikl a ozval se panický křik nepřátel.
Dva bojovníci skopávali dolů zbytky kamenů, ostatní začali za kameny shazovat otepi dřeva.
Ruce měli rozedřené až do krve, ale nepřestávali, dokud bylo co shazovat.
Poté opatrně donesli zápalné nádoby, omotané trsem jemné trávy.
Jeden lovec zatím rozdělal oheň a zapálil pochodeň.
Ostatní od ní připalovali zavázané nádoby a házeli je za dřevem dolů na buldozery a tábor.

Dva lovci, co zapálili hromadu dřeva na zemi,  ji zatím oběhli,
aby zaútočili zbývajícími zápalnými nádobami zblízka na kráčející stroje.

Rudým odleskem ohně planoucí oči Sylwanin útok bedlivě sledovaly.
V rukou svírala natažený luk a čekala na svou příležitost.
Většina kamenů spadla na volné místo, ale dost jich spadlo na blízký buldozer
a rozbily kryt jezdce. Ten se snažil z kabiny uprchnout.
Že to není dobrý nápad, poznal vzápětí.

Sylwanin vypustila šíp a jezdec dostal zásah do nohy.
Chtěla ho jen znehybnit, ne zabít, nebyl ozbrojen.
Vykřikl bolestí a okamžitě se stáhl zpátky do kabiny a zavřel dveře.
Rozbitým sklem kabiny vzápětí vyhodil zakrvácený šíp. Zranění nebylo vážné, ale bolelo.
Také druhý jezdec vylezl z kabiny buldozeru, který již olizoval oheň z hromady dřeva.
Šlehaly z ní plameny několikrát vyšší než buldozery a žár vyhnal Nebešťana z relativního bezpečí.
Sylwanin natáhla podruhé luk, ale nepřítel jí zmizel v kouři hořícího syrového dřeva.
Unikl.
Sklonila luk a číhala dál.

Padající kameny nadále bubnovaly na stroj pod skalou i jeho obsazenou kabinu.
Zasypaly kráčející stroj u skály, který ležel raněný na boku
a marně se snažil postavit na nohy.
Těžké kameny se sypaly podél skály a zasáhly tak jen stroje.
Odražené se ale kutálely po celém táboře, rozbily velké ohniště nepřátel
a žhavé uhlíky létaly kolem.
Naprosto dezorientovaní rozespalí vojáci uskakovali na poslední chvíli sem a tam.
Následovaly velké lehké otepi dřeva, které létaly z temného nebe daleko po celém táboře.
Několik vojáků dostalo přímý zásah a plazili se potlučení po zemi
a dostávali tak snadno další zásahy.
Tři vojáci si našli úkryt mezi pásy buldozeru a volali na čtvrtého,
co dostal přímý zásah otepí dřeva a uvízl tak.
Svoje zbraně cestou ztratili, byli ranění a nepřítele dosud ani nespatřili!

Bojový stroj unikl, otočil se a začal hlasitě volat na vojáky a snažil se je zorganizovat k boji.
Čtvrtý voják se k němu otočil a začal se k němu plazit, ale moc mu to nešlo.

Padající dřevo vystřídaly zápalné nádoby.
Hořící zápalné koule padaly z nebe a po nárazu vybuchovaly v oslnivý plamen,
který se rozléval na velkou plochu do stran.
Tábořiště se jasně osvětlilo.
Zásah dostaly oba buldozery, tábor a jedna spadla jen kousek
od zasypaného kráčejícího stroje opodál.
Oheň se blížil.
Jeho jezdec se přestal snažit stroj postavit a rychle otevřel poklop a utekl.
Všude poházené suché dřevo z rozbitých otepí se rychle vznítilo.
Vojáci schovaní pod buldozerem sledovali nehlučně padající firebally s vytřeštěnýma očima.
Magické ohnivé divadlo se odehrávalo v tichu, bylo slyšet jen ojediněné nárazy,
křik raněných a praskot hořícího dřeva.
Právě to ticho a žádný pokřik nepřátel nebo střelba, na kterou byli cvičeni reagovat, je děsilo.
Z netečnosti je vytrhl až řidič druhého buldozeru, který se k nim přiběhl schovat.

Bojový robot se vzdálil od hořícího tábora a z odstupu si všiml světel na vršku skály,
jak Navi zapalovali své hořlavé nádoby.
Spatřil nepřítele a začal na něj ihned střílet. Pálil plnou dávkou bez přerušení.
Ohnivá čára končila svou pouť na vrcholu skály s děsivou přesností.
Sylwanin se sevřelo srdce strachem. Tušila, že někdo z jejich přátel byl zasažen.
Navi se skryli nahoře za ohyb skály a házeli tak už jen nepřesně, odhadem.

Překvapení pominulo.
Začal boj na život a na smrt!

Zaujetí bojového stroje střelbou využili 2 válečníci, co poprvé zapálili hromadu dřeva.
Připlížili se k němu zezadu a zblízka hodili své zápalné nádoby na robota.
Soustředil se na střelbu na skálu a vzadu měl jasný hořící oheň, tak se nechal překvapit.
Dostal zásah na tělo a levou nohu.
Okamžitě vzplál.
Robot přestal střílet na skálu a rychle se otočil.
V záři ohňů zahlédl 2 prchající postavy a bez míření vystřelil.
Žhavou čáru dlouhé dávky vedl na prchající postavy.
Jedna po zásahu padla na zem, druhá skokem zmizela v džungli.
Přejel okolní džungli dlouhou dávkou a až pak se začal věnovat ohni.
Na panelu už chvíli blikal červeně alarm a kvílela siréna.
Hořící robot měl zabudovaný hasící systém, pilot ho spustil a pak rychle pro jistotu vyskočil.
Robot se sám uhasil, jen se z něj nyní kouřilo.
Druhý robot byl ale opuštěný a nikdo ho nehlídal.
Z rozbité hydrauliky vytékal olej a pomalu se blížil k blízkému ohni…

Sprška zápalných nádob pokryla celý tábor a zapálila suché dřevo rozbitých otepí,
roztroušené všude kolem.
Navi celé dny sbírali pouze mrtvé dřevo a to suché hořelo velmi snadno.
Tábor se tak změnil v jedno veliké ohniště a žár rychle stoupal.
Vojáci ukrytí pod prvním hořícím buldozerem u skály museli ustoupit.
Do tábora nemohli, cestu jim odřízl oheň.
Ozvala se hlasitá rána a do buldozeru zabubnovaly kovové úlomky.
Podlezli mezi pásy stroje a tak unikli do džungle, kterou ještě nestihli pokácet.

Ozval se děsivý křik.
Otočili se a v kouři uviděli nahoře postavu, co se marně snaží dostat z poškozené hořící kabiny.
V ruce držela hasící přístroj, který ale na obrovský oheň nestačil a rychle se vyčerpal.
Prázdným hasičákem rozbila sklo a tím padla i poslední překážka bránící plamenům.
Postavě se podařilo prolézt přes plameny rozbitým oknem, doplazila se k okraji buldozeru
a chvíli setrvala na okraji. Zírali na hořícího řidiče, kterému nemohli pomoci.
Najednou se ozval výbuch, křik ustal a postava spadla dolů.
Nad buldozerem se objevila ohnivá koule a tlaková vlna je srazila k zemi a přehnala se nad nimi.
Vybuchla palivová nádrž! Kdyby zůstali pod strojem, bylo by po nich.
„Rychle pryč, druhá nádrž v tom žáru také nevydrží!” křičel druhý řidič.
Rozběhli se do smrtící džungle, která jim teď připadala jako spása.

Sylwanin ze stromu viděla úspěšný útok druhů na bojový stroj.
Začal hořet. Skvěle.
Hořící stroj se přesto otočil a vystřelil. Jeden Navi padl k zemi!
Viděla jeho smrt, tentokrát na vlastní oči.
Její ruce křečovitě sevřely luk. Popadl ji vztek. Musí se ovládat. Klid!
Přivřela oči a vycenila pevně sevřené zuby. Střelba ustala.
Dostali se do nevýhody, bylo na čase ustoupit.
Udělali, co mohli.
Vydala pronikavý výkřik, znamení k ústupu.
Sledovala, jak se z hořícího stroje zvedl bílý oblak páry a pak přestal hořet.
Vylezl z něj voják a nic mu nebylo!
Podivné. Asi se polil vodou a sám uhasil, proto ta pára.

Voják něco křičel na toho druhého, ten se otočil a běžel  k ležícímu stroji pod skálou.
Sylwanin natáhla luk, pečlivě namířila na tu dálku a vystřelila.
Těsně minula.
Voják si ale šípu moc dobře všiml.
Zaváhal a vrátil se raději ke svému druhovi a oba se schovali za uhašený dýmající stroj.
Ten ležící poničený stroj pod skalou najednou začal hořet.
Kabina byla otevřená a oheň se tak přenesl i dovnitř.
Založila další šíp do luku a čekala.
Pochopila, že chtějí uhasit druhý kráčející stroj a tak ho zachránit.
To nemohla dopustit.
Kráčející stroj je velmi nebezpečný, musí shořet.
Nepřítel se ale už neukázal.

Čekala.
Najednou se modře zablesklo a robot s ostrým třesknutím vybuchl.
Také měl palivo!
Zvedl se oblak prachu, ale nic nehořelo. Jen trosky létaly vzduchem.
Prach se po chvíli začal usazovat.
Nedaleko spatřila toho čtvrtého plazícího se vojáka, jak mu něco cizího čouhá z těla.
Už se nehýbal.
Stroj zmizel, nemělo tak už co hořet. Výbuch ho úplně roztrhal.
Uspokojení nad zničením nejstrašnějšího stroje nepřítele ale nemohlo vyvážit ztrátu druha.
Čekala dál, jestli vyleze některý z vojáků. Její šíp si žádal krev.

Místo toho se ozval řev z buldozeru a ona sledovala, jak z kabiny vylézá hořící postava.
Až sem na strom v lese cítila žár z ohně.
Když postava došla na okraj, zablesklo se a ozvala se mohutná detonace.
Ještě zahlédla, jak se nad buldozerem u skály zvedá obrovská ohnivá koule.
Silná tlaková vlna jí vyrvala luk z ruky a srazila ji ze stromu.
Všude létaly žhavé uhlíky z ohně.
Padala …

(pokračování zde)