Obsah              Melodie na pozadí

8. Tsutey

Tsutey právě diskutoval s Eytukanem a radou klanu o novinkách,
které dnes přinesla hlídka, když se vracela na ikranech z dopoledního lovu.
Zahlédli z dálky nezvykle černý hustý kouř na konci cesty, kterou razili Nebešťané džunglí,
tak se zaletěli podívat, co to znamená, ale Nebešťané je okamžitě přivítali střelbou.
Raději se proto stáhli z dostřelu a přiletěli do Rodného stromu podat zprávu.
Obvyklá stavba cesty, jak ji pozorovali už řadu dní, ustala.
Všichni se shodli, že se něco děje.
Tsutey se proto s několika lovci rozhodl letět na průzkum.

Přistáli v bezpečné vzdálenosti a pěšky lesem se opatrně přiblížili na dohled z korun stromů.
V táboře Nebešťanů se vojáci jen hemžili, stroje přistávaly a odlétaly jeden za druhým.
Na konci cesty vedle strojů byla veliká hromada popela,
muselo zde shořet velmi mnoho stromů.
Oba velké buldozery byly ohořelé a stoupal z nich hustý černý dým,
který se nebešťané snažili marně uhasit.
Asi chytly od té spálené hromady dřeva a pak v nich chytlo palivo.
Proto shořely.
Přijelo červené vozidlo, jaké ještě neviděli. Jeho oči modře blikaly.
Na jeho záda vylezl jezdec a na dálku poléval oheň proudem vody.
Až pak se jim oheň podařilo uhasit a ze strojů už stoupala jen bílá pára.

Tsutey vzrušeně pozoroval dění.
Děly se tu samé nové neznámé věci!

Přijely dlouhé vozy, které přivezly další kráčející stroje a vojáky.
Ne, to nebyli vojáci, ale lidé na práci.
Byli jinak oblečeni a neměli zbraně, jen nějaké torny přes rameno, co si nesli.
Tsutey napočítal 6 kráčejících strojů.
Netušil, že jich Nebešťané mají tolik.
Další takový stroj stál stranou a nehýbal se.
Také tento vypadal, že hořel. Vojáci ho naložili a odvezli.

Pracující lidé jako hmyz obstoupili spálené buldozery a začali je čistit a prohlížet.
Kráčející stroje jim pomáhaly.
Najednou jeden kráčející stroj vzal kousek buldozeru a odnesl ho na cestu.
Za chvíli další nesl jiný kus.
Tsutey pochopil, nepřátelé buldozery porcovali!
Tak jako oni, když příliš veliké zvíře nemohli vcelku odnést domů.
Spálené nemohly pracovat, tak je rozebírali na malé kousky, aby je mohli odvézt.
Ale to znamenalo, že už nebudou dál ničit les a budovat cestu.
To byla skvělá zpráva !
Stroje shořely a Nebešťané se vracejí zpět do své pevnosti.

Přijelo dlouhé nízké vozidlo, naložilo kousky buldozerů a odjelo.
A kráčející stroje zase několik kousků odnesli na cestu.
Tak se to stále opakovalo.
Navi dění nějakou dobu pozorovali a když viděli totéž pořád dokola,
vydali se po stromech zpět k ikranům, aby se vrátili do Rodného stromu s novinkami.
Tsutey se těšil, jakou radost vyvolá jeho zpráva, že Nebešťané ukončili stavbu cesty.

* * *

Když přiletěli k Rodnému stromu, bylo mu divné, že kolem stromu je klid, nikde nikdo.
Každý den se tu odehrával denní život klanu, lovci čistili kůže ulovených zvířat,
soutěžili ve střelbě lukem, rodiče si hráli s dětmi, které hlasitě křičely.
Teď nic. Ticho.
Lovci přistáli na Větvi ikranů v koruně Rodného stromu, propustili je a vběhli dovnitř.
Okamžitě zaslechli nářek, který se nesl zespodu stromu.
Tsuteovi se sevřelo srdce strachem.
Něco se přihodilo!
Rychle seběhli ke klanovému totemu toruka a vyděsili se ještě více.
Několik rodin plakalo a naříkalo.
Ostatní Navi utvořili malé hloučky a rozčileně se o něčem bavili.
Moat ležela u totemu na zemi, hlavou sedícímu Eytukanovi na klíně a také plakala.
Eytukan ji hladil po hlavě a marně se ji snažil utěšit, sám na tom nebyl o moc lépe.
Lovci nechápali.

Tsutey přišel za Eytukanem a pak se to dověděl.
Skupina 7 mladých lovců zaútočila na stroje Nebešťanů u cesty a ti je všechny zabili.
Byla mezi nimi i Sylwanin.
Jeho Sylwanin!
Sylwanin je mrtvá!
Tsuteovi se podlomila kolena.
Musel si sednout.
Nemohl tomu uvěřit.
Poslední dobou na Sylwanin neměl čas, co byl v radě a od smrti otce už spolu moc nelovili.
Možná proto v něj již neměla důvěru a nesvěřila se mu.
Netušil, že něco chystá.

Když se trochu vzpamatoval, chtěl okamžitě letět ke škole na pomoc.
Moudrý Eytukan mu to ale rozmluvil:
„Je pozdě, Nebešťané už ze školy dávno odešli. Dětem a Neytiri nic neudělali.
Chtěli jen ty, kteří je napadli. Za chvíli bude tma, těla do zítřka ohlídá Neytiri.
V tomto stavu nejsi sám sebou, tvé srdce bojovníka a lovce ovládá hněv a ten je špatný rádce.
Odpočiň si a načerpej síly, následující dny jich budeš potřebovat hodně.
Zítra se ke škole vydáme všichni, abychom mrtvé řádně pohřbili, podle našich zvyků.“
Tsutey, ač nerad, radu Eytukana poslechl.
Opravdu nevěděl, co by tam teď večer dělal, jak by jim pomohl.
Tak se snažil aspoň dovědět co nejvíce od dětí, které novinky přinesly.
Ale to mu nepomáhalo od žalu.

Ten večer nikdo nešel spát v obvyklou dobu po večerním jídle.
Tsutey vylezl až na samotný vrcholek Rodného stromu a díval se do dáli do míst,
kde ležela mrtvá krásná dívka, skvělá lovkyně, která se měla stát Tsahik a jeho ženou.
Na tomto místě proseděl noc i tenkrát, když mu zemřel při lovu otec a on chtěl skrýt svůj žal.
Styděl se, že dával najevo Sylwanin, že může za smrt jeho otce Ateye,
který jí na lovu zachránil život a sám přitom zahynul. Věděl, že to nebyla pravda.
Vzpomínal, jak spolu se Sylwanin vyrůstali a prali se mezi sebou, jako by ona byla kluk,
jak je jejich rodiče učili stopovat a lovit, jak spolu složili zkoušku lovce.
Vzpomínal na jejich společné toulky lesem a lovecké výpravy.
Vzpomínal na jejich první polibek.
Uvědomil si, jak moc mu chybí a že ji velmi miloval.
Srdce se mu sevřelo steskem.
Zítra naposledy uvidí její tělo, ale ona jeho už ne.
Už nikdy.
Nikdy!
Jak nenáviděl Nebešťany!
Byli jako jed, vše kolem nich umíralo.

Sám, vysoko ve větvích Rodného stromu, kde mu společnost dělal jen vítr,
se za slzy nemusel stydět a vztek ve tváři mu vystřídal žal a pláč.

* * *

Ráno za rozbřesku už čekal na Větvi ikranů, když přišli jemu blízcí lovci a letěli spolu ke škole.
Podle dohody poletí první a pokusí se vylákat případné ukryté Nebešťany.
Přeletěl poblíž školy a nechal svého ikrana hlasitě zakřičet.
Když se nic nedělo, přeletěl přímo nad školou a ikran znovu hlasitě zakřičel.
Tentokrát dole zahlédl postavu z jeho lidu, jak na něj mává.
Dal znamení ostatním a přistáli na mýtině u školy.

Pozdravil Neytiri a rozhlížel se kolem.
Na zemi ležel zakrvácený klacek a ve vykopané půdě byly stopy nantangů.
Podle jeho odhadu nejméně 6 zvířat.
Vlčí stopy a krev na některých místech ukazovaly na obklíčení a souboj.
Znovu pohlédl na Neytiri.
Měla ruce a obličej od krve. Na nohou četné krvavé škrábance.
Věděl, že jí Nebešťané sebrali její luk a nůž.
Musela sama beze zbraní uhájit těla proti celé smečce!
Uvědomil si, že malá Neytiri je už dospělá žena a co nevidět složí zkoušku lovce.

„Kde je?“ zeptal se jí.
Mlčky ho vedla k tělu a sundala z něj velké listy.
Do teď jeho maličká část doufala, že to není pravda.
Byla.
Sylwanin tu ležela mrtvá.
Její zakrvácené tělo vypovídalo o bolestech, které před smrtí zakusila.
Poklekl k ní a prohlížel si její zranění.
Měla zavázanou ránu na pravé noze a spoustu děr v břichu.
Střely prošly skrz a každá z nich byla sama o sobě smrtelná.
Musela mít strašné bolesti a přesto ještě chvíli žila.
Chtěla žít, ale proti zbraním Nebešťanů neměla šanci.
Pohlédl do jejího obličeje.
Byl od krve, která se mísila s válečným malováním.
Odešel do blízkého potůčku nabrat vodu a obličej jí umyl.
Hleděl na ten krásný obličej.
Nos měla rozbitý velkou ranou z blízka.
Na obou rukou našel pohmožděniny a stopy pout.
Na ocásku měla odřezaný zbytek zdobení z řemínku.
Mučili ji a vyslýchali!
Snažil se vrýt do paměti každý kousek její ušlechtilé tváře.
Poklekl a políbil ji na zavřené oči.
Pak zvedl její tělo a přistoupil k vykopané jámě.
Byla mimořádně hluboká a dno bylo plné kamení.
Pohlédl na Neytiri.
Stála tam a mlčky ho pozorovala.
Musela hrob kopat celou noc.
Uložil její tělo do jámy na velké listy rostlin a upravil ho do pohodlné polohy k věčnému spánku.
Pak vedle ní položil svůj zdobený luk a svůj nůž.
Sama o své zbraně v boji přišla, tak dostane jeho.
Pak si sundal svůj náhrdelník lovce ze zubů a drápů dravců a položil ho Sylwanin na její krk.
Už dříve jí ho chtěl dát jako projev lásky a úcty.
On bude mít nový náhrdelník, bude nyní lovit jinou zvěř!
Vylezl z jámy a ještě chvíli koukal na tělo své dívky.
Pak se šel podíval do domku školy po stopách boje.

Hned u vchodu našel stopy krve.
Tady zemřel voják, co šel na průzkum.
Zřejmě vešel dovnitř a uviděl Navi s namířenými luky, zpanikařil a začal hned střílet.
Pak byl sám šípem zabit.

Tsutey šel dál dovnitř.
Vzpomínal na časy vyučování s Grace.
Už tu dlouho nebyl, ale připadalo mu to jako včera.
Pohlédl nahoru, ve stropu byla díra a pod ní rozdrcené dřevo.
Otvorem dopadalo do přítmí ostré denní světlo a v něm byl vidět poletující prach a drobný hmyz.
Dál uvnitř nalezl na tabuli, kam Grace kreslila měkkými barevnými kameny obrázky,
stopy průstřelů. Za tabulí byla první velká krvavá skvrna.
Vedla z ní stopa vlka a kousek byl dokonce slízán.
Postupně našel 3 velké krvavé skvrny, kde bojovníci Navi zemřeli.
Procházel školu různými směry a dělal si obrázek o tom, co se tu stalo.
Z vyprávění věděl, že Sylwanin ležela vzadu u okna.
Pochopil, že lovci se skryli mezi ní a vchodem, aby ji bránili.
Proti přesile Nebešťanů a jejich strašným zbraním ale neměli šanci.
Našel vyryté stopy nehtů na podlaze, jak se snažila odplazit do rohu ke stěně.
Když už neměla kam pokračovat, otočila se tváří nepříteli.
Nakonec ji odporně střelili do břicha, beze zbraně, raněnou, ležící na zemi.
Zde byla kaluž krve největší.
Její silné srdce i přes četná zranění bilo a tak stále krvácela.
Tsutey setřel její ztuhlou krev dvěma prsty a na každou tvář si namaloval dvě souběžné čáry.
Od teď je s Nebešťany ve válce.
Nevrátí se do Rodného stromu, aby vina nepadla na rodný klan.
Ne, dokud za její smrt Nebešťané nezaplatí.
Potřebuje nový náhrdelník a skončí, až bude plný.

Už věděl vše, co chtěl.
Vyšel ze školy na světlo a pohlédl k hrobu Sylwanin.
Tři Navi kopali vedle další jámy a čtvrtý asi odletěl informovat klan.
Neytiri seděla na okraji a koukala nehybně na sestru.
Tsutey zavolal svého ikrana.
Nechtěl se loučit a hlavně nechtěl, aby viděli jeho válečné malování.
Udělal poslední přelet nad školou a zamířil k cestě Nebešťanů, kde to vše začalo.

(pokračování zde)