Obsah               Melodie na pozadí

17. Rafinerie

Když konečně dojeli k rafinerii, v koši zbyla sotva polovina plodů.
Rozdal jich tolik, že už je dávno nepočítal.
„A jsme tady,“ oznámil mu jeho voják, viditelně v dobré náladě.
Tsutey ještě chvíli seděl ve voze, než pochopil, že jízda skončila.
Byl to pro něj mimořádný zážitek, samotná jízda i toho tolik vidět.
Jeho respekt k nenáviděným nepřátelům a úcta k jejich technice stoupla.
Zatím znal z druhé strany jen Grace a teď viděl i další, co nebyli vojáci.
Pochopil, že většina Nebešťanů jsou přátelští lidé,
ale mají zlého a chamtivého náčelníka, kterého musí poslouchat.
Sám to viděl.
Když se přiblížila vojenská hlídka, Nebešťané zmlkli a počkali, až přejde.
Teprve pak pokračovali v hovoru.

Vojín mu pomohl s košem z vozidla.
Byl už lehčí a tak by ho unesl sám.
Tsutey si myslel, že nyní všichni odjedou a nechají ho samotného, ale to se mýlil.
Voják si ho nějak oblíbil.
Viditelně se cítil důležitý, když si všichni pochutnávali na ovoci a chválili je.
Takže se ho držel a čekal, co udělá.

Tsuteye napadlo, proč si nápad s ovocem nezopakovat, ještě nějaké zbylo.
Sám už ho jíst nemohl, byl přejedený.
Potřeboval se po rafinerii porozhlédnout.
A když je mu tento voják věrný, využije toho, dokud to jde.
Kývl na něj.
Vzali spolu opět koš a šli k bráně.
Tsutey se zvědavě rozhlížel a vojín si toho všiml.
„Vidím, že jsi tu ještě nebyl. Provedu tě,“ navrhl mu.
Sám byl i na Nebešťana malé postavy.
Přítomnost vysokého avatara poutala pozornost a
jemu dodávala na důležitosti v jinak každodenní nudné službě.

Přistoupili k bráně, kterou dovnitř vjížděly obří stroje naplněné kamenem.
U vstupu se voják chvíli dohadoval se strážným, který je nechtěl vpustit dovnitř.
Ale pak ho Tsutey přesvědčil hned 2 plody najednou.
Strážný jim připnul na oblečení další amulet a donesl velké oranžové skořápky.
Voják si ji hned nasadil na hlavu a tak Tsutey zkusil udělat totéž, ale nesedla mu.
Když hlídač viděl jeho zklamání, vytrhl vnitřní kůži ze skořápky ven a pak už mu seděla.
Jaké podivné zvyky mají Nebešťané, říkal si Tsutey.

Pomalu procházeli velikou jeskyní a podělovali okolní pracovníky ovocem.
Ti měli na hlavě také barevné skořápky a byli pokrytí všude přítomným prachem.
Tsuteye zavedli na vyhlídku, odkud viděl, jak nákladní stroje shazují kámen do obrovské jámy.
Viděl, jak se v jejím ústí obrovské zuby zakusují do kamene a drtí ho na maličký štěrk.
Činnost stroje doprovázel obrovský hluk, srovnatelný snad jen se zvukem jejich hromových hor.
Ještě že se neschoval na nákladní stroj mezi kámen, jak původně plánoval.
Zemřel by strašnou smrtí zaživa rozkousán na maličké kousky jako ten kámen!
Jeho ne zcela zhojené uši trpěly, tak byl rád, když toto děsivé místo opustili.
Na druhé straně stroje se rozdrcený kámen táhl na dlouhém pružném hadovi do dalšího stroje.
Nebešťané štěrk polévali vodou, aby se tolik neprášilo.
Bylo to obrovské množství vody, co na kámen stále tekla.
Tsutey si uvědomil, že se možná dívá na místo, kde vzniká špína v znečištěné řece.

Rozdal ovoce a potěšil tak další špinavé pracovníky.
Voják ho vedl dál a ukazoval mu další hady unášející stále jemnější písek.
Pak následovalo místo, kde se písek zahříval.
V té jeskyni byl takový žár, že dovnitř ani nemohli vstoupit, tak tam nahlédli jen zvenku.
Tamní pracovníci už neměli na hlavách barevné skořápky,
ale byli oblečení v lesklých oblecích, aby jim oheň nevadil.
Chvíli počkali a on uviděl, jak ze stroje vytéká žhavá láva.
Nebešťané dokázali písek zahřát tak, že svítil a tekl!
Omaticaya nedokázali písek roztavit ani při sušení nádob z mokré hlíny na velikém ohni.
Odtud asi stoupal ten kouř, co byl vidět nad Pevností už zdaleka.
Co je dál, už Tsutey neviděl, ale nebyli ještě ani v polovině rafinerie.

Jak se vzniklý jemný písek čistil, odpad odnášely další pružní hadi ven,
kde se sypal do prázdných nákladních strojů, takových, jako vozili kámen dovnitř.
Toto místo Tsuteye zaujalo nejvíce a tak si je bedlivě prohlédl.
Všiml si, že při nakládce stroje jeho jezdec nečeká uvnitř, protože to trvá dlouho.
Když se stroj naplnil, ozval se Nebešťan, co seděl vysoko nahoře za průhledným krytem
a na nakládku dohlížel. Pak do stroje vlezl jeho jezdec a stroj odjel.
Také tento písek polévala voda, aby se neprášilo, tak bylo všude mokro.
Několik Nebešťanů muselo to mazlavé jemné bláto na zemi čistit a viditelně je to nebavilo.
Tak je chutný dárek a přestávka v práci velmi potěšily.

Tsutey si všiml, že jeho mladý voják se stále častěji dívá do koše na ovoce a je nesvůj.
Byl zaprášený stejně jako on a co chvíli se čistil.
Viditelně si návštěvu rafinerie už neužíval tak jako na počátku.
Pak mu došlo, že se voják zdráhá ho požádat o zbývající plody.
Když zbývaly poslední 3 kousky, Tsutey je vojákovi věnoval.
Ten mu poděkoval, netrpělivě se krátce rozloučil a z rafinérie doslova vyběhl.
Tsutey s prázdným košem osaměl.

* * *

„Máme snímky Pandorského ducha, pane!“ ozvalo se nadšeně z interkomu.
Plukovník Quaritch myslel, že špatně slyšel.
„Zopakujte to?“ zařval pro jistotu na laboratoř.
Z reproduktoru se ozvalo hlasité polknutí a hlas pokračoval už opatrněji:
„Pane, podařilo se částečně rekonstruovat paměť bezpečnostní kamery u palivové nádrže.
Na videu je někdo, kdo by mohl být odpovědný za ten výbuch,“ znělo už rozumnější hlášení.
„Hned jsem u vás,“ potvrdil a kývl na okolní důstojníky, aby ho následovali.

Technik v laboratoři by viditelně nervózní.
Plukovník si video nevyžádal po síti do centrály jako obvykle, ale přišel si osobně.
Když ho vojáci obstoupili, začal podávat nejistě hlášení:
„Záznam byl poškozen, ale část se nám podařilo rekonstruovat.
Jak víte, naše bezpečnostní kamery mají vlastní záznamovou jednotku,
dají se dálkově programovat na nepřetržitý nebo podmíněný záznam a mohou
fungovat v on-line režimu. Každý den se data najednou stahují do hlavního počítače
a paměť kamer se maže. K výbuchu došlo až po půlnoci, takže poslední záznam
byl stažen ještě před incidentem a na něm jsme nic podezřelého nenašli.“
„Pokračujte,“ pokynul mu plukovník.
„Tak sledujte. Začátek záznamu je obvyklá strážní služba, asi 2 hodiny. Posunu to dál.“
Obraz poskočil a vojáci začali pobíhat kolem objektu.
„Tady můžete vidět desátníka Wainfleeta, jak načapal hlídku kouřit u paliva,“ zpomalil opět obraz.
Zřetelně bylo vidět, jak desátník vojáky seřval a zabavil jim cigarety.
Ale i to, že si ještě poblíž objektu sám ze zabavené krabičky zapálil.
Plukovník pohlédl výhružně na Wainfleeta, který raději ustoupil dozadu.
Technik si ničeho nevšiml a pokračoval dál:
„Hned potom jeden strážný odchází na obvyklou obchůzku kolem objektu, ale už se nevrací.
Chvíli na to běží druhý strážný stejným směrem, asi něco zaslechl, zvuk ale nemáme.
Jde dozadu. Boční kamera naneštěstí úplně shořela. Ani druhý strážný se už nevrací.
Ale teď to přijde, sledujte, pane,“ vítězoslavně dokončil technik a zpomalil záznam.
Vojáci se nahnuli zvědavě k obrazovce, aby jim nic neuteklo.

Na barevné obrazovce se ukázalo něco, co nedokázali identifikovat.
Vypadalo to jako humanoid a strom současně.
Mělo to šedou barvu a místy prosvítalo zelenomodré listí.
Technik obraz komentoval:
„Nejdřív jsme mysleli, že je to maskovaný Navijský bojovník, výška by odpovídala,
ale nemá copánek ani ocas. A sledujte toto, takhle přece nechodí humanoid.“
Stvoření na obraze chvílemi běželo po čtyřech a pak technik obraz zastavil.
Tvor na obraze měl zcela evidentně 4 ruce a v nich jen 1 nůž.
„Nevíme, jestli je to poškozením obrazu vzniklé překřížením záznamů na disku nebo realita.
V případě chyby bychom viděli kopie rukou a také 2 nože. Ale nůž je jen jeden.
Možná se díváme na nový místní inteligentní druh, který ještě neznáme.“
„Pandorský duch!” ozvalo se zezadu.
Plukovník Quaritch zavrčel, ale provinilce teď nehledal.
„Pusťte to dál!” nařídil.
Obraz se opět zpomaleně rozběhl.
Stvoření přiběhlo ke dveřím a pokusilo se je otevřít.
Dveřní systém požádal o standardní identifikaci.
Tvor si evidentně četl na panelu a zase odběhl.
Za chvíli se vrátil.
Tentokrát si otevřel identifikační kartou a dveře zajistil nožem proti zavření.
Plukovník zíral na obrazovku a komentoval to:
„Zná naše bezpečnostní systémy. Ten zmetek si to klidně čte.
Odběhl si ke hlídce, kterou zřejmě předtím zabil, pro ID kartu a pak si klidně otevřel.
Mazanej neřád, zajistil si dveře a neriskoval tak uvíznutí v budově.“

Obraz běžel pomalu dál.
Tvor se po chvíli znovu mihl na obraze, jak vybíhá ven a pak už jen kamera zachytila explozi.
Tím obraz skončil.
„Uvnitř se zdržel jen asi minutu a to mu stačilo na správné položení náloží,“ dodal technik.
„Kde by to vzalo nálože?“ zapochyboval Wainfleet.
„Vojáci měli obranné granáty, mohl použít ty,“ odpověděl další voják.
Plukovník se narovnal a zeptal se:
„Chcete mi snad říct, že nám tu v areálu pobíhá nějaký nový domorodec, který umí anglicky,
rozumí počítačům, ovládá výbušniny a za minutu dokáže úspěšně odpálit barák plný paliva,
který předtím nikdy zevnitř neviděl?“
„Možná měl jen štěstí,“ poznamenal technik a pustil poslední záběr ve smyčce znovu.
Plukovník Quaritch chytil technika pod krkem a přimáčkl mu obličej k obrazovce.
„Tomuto říkáš štěstí? Věděl přesně, co má dělat. Neztratil ani chvíli zaváháním.
Přístup do budovy měli jen strážní. Sám bych to nedokázal udělat lépe!”
Technik lapal po dechu a v obličeji začal rudnout, tak ho zase pustil.

„Nebo se díváme na maskovaného sabotéra, někdo od konkurence,“ padaly další názory.
„To by odpovídalo hlášení, že náklaďák poškodila mina a pak na stejném místě
na techniky stříleli 2 střelci v nehořlavých oblecích. Věděli, že SWAN má plamenomet.“
„Ve skladu ale žádná mina nechybí, kontrola proběhla hned po incidentu.“
„Pokud teda není od nás, jak se dostal do areálu? Podhrabal se?“
„A co ty otrávené šípy?“ oponoval jiný důstojník.
„Možná chce někdo vyvolat zdání, že to je práce domorodců.“
„Jestli je to někdo od nás, tak tu žije s námi a ovládá zbraně. Můžeš to být třeba ty.“
„Ty zrovna tak…“

Plukovník sledoval úvahy štábu a mračil se stále více.
Diskuse se očividně vymkla kontrole.
Proto debatu rázně ukončil:
„Tak dost! Shrneme si, co víme jistě.
Máme záběry atentátníka a víme tedy, že ten výbuch nebyla nehoda.
Ale nevíme, kdo to je a zařídíme se proto na všechny možnosti.
Pokud přišel zvenku a poškodil plot nebo se podhrabal, zkontrolujete obranný perimetr.
Jestli je mezi námi, projdeme záběry kamer a přístupy do hlídaných prostor s výbušninami.
Proběhne inventura zbraní, chci vědět i o posledním noži, který nemá majitele.
První podezřelí, avataři, byli při výbuchu zamčení a pečlivě hlídáni.
Ty musím, ač nerad, vyloučit. Měli vlastně štěstí, že jsem je podezříval a zavřel.
Dále nařizuji omezení běžného provozu.
Přišli jsme o polovinu zásob paliva a musíme výrazně snížit jeho spotřebu do příletu další lodi.
Rafinerii pohání podzemní průmyslový reaktor, takže může pokračovat v práci.
Starý mobilní reaktor je sice odstavený, ale má strategickou hodnotu, tak dostane od teď hlídku.
Obří kombajny v dole jedou na vysokonapěťové elektrické vedení zakopané pod cestou.
Omezit tedy musíme jen pozemní a leteckou dopravu.
Pokud možno zachováme dopravu rudy, aby mohla běžet rafinace Unobtania.
Přesto se připravte na to, že příští výplata nebude nic moc.
Žádné prémie.
Nový palivový tank musí někdo zaplatit a to vy jste ho neuhlídali.
Tímto také vyhlašuji bojovou pohotovost!
Prohledáme pečlivě celý areál, zda nemáme nezvané hosty.
Všichni akce schopní muži ať se hlásí ihned do služby!
Teď by se nám hodili cvičení strážní psi.
Mám zprávy, že na kříženci psa a zmijovlka se už pracuje.
A nemusím vám snad připomínat, že všechno, co jste zde viděli a slyšeli, je přísně tajné?“
Pohlédl přitom na technika, jediného přítomného civila.
Ten už nyní litoval, že si svůj objev nenechal jen pro sebe.

* * *

Tsutey se rozhlédl se, co dál.
Odhodil prázdný koš na hromadu dalších nepotřebných věcí, ležících v rohu.
Skořápku na hlavě si ponechal, aby nebudil dojem, že sem nepatří.
Všichni Nebešťané ji zde měli na hlavě, aby se jim na ni neprášilo.
Vyhlédl si místo naproti nakládce písku na nákladní stroje.
Byly tam velké kulaté trubky, zahnutě trčící ze země.
Měly modrou barvu a uvnitř byly duté a temné.
Za nimi by se mohl schovat a vyčkat na vhodnou příležitost.
Oklepal ze sebe nános prachu a vyrazil pěšky podél rafinerie, když zaslechl hluk.
Změnil směr a vyhlédl za blízký roh.
Uviděl stroj plný ozbrojených vojáků!
Stroj zastavil a vojáci seskočili na zem.
Roztáhli se do dlouhé linie a pomalu postupovali.
Prohlíželi kdejaký kout i odložené věci.
Viditelně pečlivě prohledávali terén.
Tsutey znal takové počínání z lovu.
Byli to náhončí.
A blížili se přímo k němu!

Schoval se za roh a přitiskl se zády ke kolmé stěně.
Rychle dýchal a horečně přemýšlel, co udělá.
Vojáci ho hledali, to bylo jasné.
Cestou ho vidělo příliš mnoho Nebešťanů.
Do rafinerie nemůže, nezná to tam a rychle by ho dostali.
Na druhé straně je volný průsek a neprůchodný ozbrojený plot.
Nákladní stroj teď také prohledají, to je jisté.
Znovu mu padl pohled na velké trubky.
Za nimi ho najdou, stačí přijít blíž.
Ale do té veliké by se mohl schovat a přečkat, než vojáci přejdou.
Hlasy vojáků za rohem se ozývaly stále blíž, tak Tsutey dál neváhal.
Rozběhl se k největší trubce a nohama napřed se do ní nasoukal.
Ucítil vlhkost a zatuchlinu.
Držel se okraje, aby nespadl dovnitř, protože mu nohy za ohybem už visely volně dolů.
Schován sledoval, jak vojáci vyšli ven a začali prohledávat odložené věci.
Jeden vzal do ruky prázdný koš a zase ho odchodil zpět na hromadu.
Z rafinerie vyšli další vojáci a pečlivě prohlédli stojící nákladní stroj.
Všichni pak postupovali podél budovy směrem k plotu.
Dva z nich se od skupiny oddělili a zamířili přímo ke schovanému Tsuteovi.

Zblízka ho uvidí!
Nezbylo mu, než se pustit okraje a posunout se dál od konce.
Nebylo se ale čeho chytit.
Tlačil rukama i nohama od sebe, aby nesklouzl.
Pak zaslechl jejich hlasy:
„Co to je za potrubí?“ ptal se jeden.
„Pod námi je v zemi vodárna, jímá dešťovou a říční vodu pro rafinerii,” odpověděl druhý.
„Tak to jen blázen by lezl dovnitř a utopil se,“ zasmál se opět ten první.
„Ale prohlídneme to, kdyby se velitel ptal,“ dodal druhý a sundal z opasku svítilnu.
Tsutey uviděl světlo a pokusil se skrčit více za ohyb.
Nohy se mu ale smekly a neudržel se.
Padal…

* * *

„Slyšel jsi to?“ ptal se jeden voják druhého.
„To bylo asi čerpadlo, je tam vyrovnávací nádrž,“ uvažoval druhý.
Naklonil se dovnitř a posvítil za ohyb.
Nic neviděl, jen temnotu.
„Fuj, je tam tma jak v pytli,“ ulevil si.
„Jdem dál. Tohle dnešní cvičení nám byl Pandorský duch dlužen,“ ulevil si.
Zhasl světlo a oba se vraceli k ostatním.

(pokračování zde)