Obsah               Melodie na pozadí

32. Doupě

Tsutey odhodlaně vkročil do tmavého průchodu.
Za sebou slyšel dunící ozvěnu vodopádu.
Připomínala mu jeho divokou a mokrou podzemní cestu tunelem Nebešťanů.
I když ho jeskyně skoro zabila, nyní k ní cítil náklonnost.
Cítil, že je tam vítán.

Nejdříve šel pomalu a obezřetně.
Když si jeho oči zvykly na šero, zrychlil chůzi.
Zřetelně cítil lehký protivítr a to ho popohánělo kupředu.
Tam někde před ním je východ z podzemí.
Už se těšil, že vyjde ven a uvidí nádherný zelený les.
Vyleze na nejbližší strom a vyšplhá se do jeho koruny až na samotný vrcholek.
Rozhlédne se po krajině a budě vdechovat svěží vlhký vzduch, znamenající svobodu!
Nebýt té tmy, radostí by se rozběhl, i přes nezhojené rány na nohou.

Po chvíli dorazil k ohybu chodby a naposledy se ohlédl zpět.
Otvor v dáli na konci chodby zářil tak jasně, že prostor za ním už nerozeznal.
Chvíli zaváhal a pak zahnul za ohyb.
Záře zmizela.
Náhle byl v naprosté tmě a musel jít jen po hmatu.
Konečky prstů se přidržoval okolních stěn a opatrně našlapoval.
Slyšel, jak mu pod nohama hlasitě skřípe písek.
Zřejmě ho sem donesla voda, která tudy vtékala do jeskyně.

Náhle před sebou uslyšel ozvěnu svých kroků.
Raději zastavil a natáhl ruce přímo před sebe.
Pak opatrně ušel pár kroků a narazil na překážku.
Ohmatal skály před sebou a našel spadané balvany.
Zával!

Ale to není možné, někudy přece musí procházet ten vítr.
Ohmatával balvany, ale marně.
Pak ho napadlo couvnout a hledat vítr.
Udělal to a skutečně ucítil průvan.
Sledoval proudící vzduch a ten ho vedl k levému dolnímu okraji.
Mezi spadanými balvany nahmatal prázdné místo.
Když si lehl na zem a připlazil se k otvoru, ucítil silný vítr, profukující právě tudy.
Jenže otvor byl příliš malý, aby se tudy protáhl.
Sotva tudy prostrčil ruku a rameno.

Vstal a začal z hromady trhat kameny a odhazoval je za sebe.
Když obnažil velký balvan nad otvorem, pokusil se ho vyvalit ven.
Marně.
Byl příliš veliký a další kameny na něm ležely.
Zabral ze všech sil, ale nešlo to.
Začal kolem něj hledat menší kusy a odstraňovat je.
Pak se ozval rachot a Tsutey rychle uskočil.
Kameny se sesypaly!

Když lomoz utichl, opatrně se vrátil zpět.
Zjistil, že se hromada kamenů zvětšila a otvor úplně ucpala.
Vítr už necítil.
Ne!
Zoufale začal znovu vytahávat kameny, které šly vyndat a házel je za sebe.
Uvolnil ten obří balvan a obešel ho.
Pokusil se ho nyní volný odvalit a nakonec se mu to povedlo.
Pak znovu odhazoval menší kameny a hromada za ním v chodbě rostla.
Konečně vytáhl jeden menší kámen a znovu ucítil průvan.
Ano!

Odhazoval další a další kameny, až byl otvor tak velký, že by se mohl protáhnout.
Zkusil to, no ještě nebyl dost veliký.
Vytáhl z hromady ještě několik kamenů, ale to bylo vše.
Další kameny už byly veliké a vězely příliš pevně.
Zkusil se znovu protáhnout, ale otvor byl těsný.
Sotva se vysoukal zpátky ven.
Ne, zkusí to jinak.
Vyhrabal v otvoru na zemi všechen písek až na holou skálu.
Získal tím trochu prostoru navíc.

Lehl si na záda, natáhl ruce do otvoru a nohama se odstrkoval.
Kolem hlavy ucítil silný průvan.
Ruce i hlavu protáhl, ale hrudník mu uvízl.
Cítil tu tíhu kamení a dostal strach, že ho zavalí.
Nemohl se hýbat a přepadl ho nepříjemný pocit stísněných prostor.
Jen silou vůle se ovládl a uklidnil se.
Několikrát se nadechl a poté co nejvíce vydechl.
Rukama se zapřel na druhé straně a nohama před otvorem.
Napínal svaly na rukou k prasknutí a patami zuřivě hrabal písek před otvorem.
Tělem přitom kroutil střídavě nalevo a napravo.
Povedlo se!
Jakmile protáhl mohutný hrudník, užší pas a nohy už nebyl problém.
Pro jistotu se ještě kousek odplazil od nestabilního závalu.
Ležel vyčerpaně na zádech v písku a zhluboka oddechoval.

Když si odpočinul, sedl si a pohlédl směrem předpokládanému východu.
A zahlédl slabé světlo.
To ho povzbudilo.
Vstal a pokračoval ke světlu.
Chodba se rychle rozšiřovala v jeskyni.
Na stěnách zářil tentokrát polétavý hmyz a vydával slabé světlo.

Náhle mu pod nohou něco ostře prasklo.
Zastavil a sehnul se.
Ve slabém světle zahlédl kost, na kterou šlápl.
A kousek dál další.
Udělal pár kroků a kostí stále přibývalo.
Některé byly celé a jiné na kousky.
Uvědomil si, že asi narazil na úkryt nějakého dravce.
To v něm probudilo instinkt lovce.
Musí být opatrný!

Potichu se plížil chodbou ke světlu a opatrně překračoval kosti, kterých stále přibývalo.
Některé kosti byly docela veliké a ani jediná kostra nebyla vcelku nepoškozená.
To není dobré.
Konečně vyšel ze zatáčky a před ním se otevřel plný výhled.
Chodba ústila do dlouhé nízké jeskyně, plné krápníků.
Její dno bylo mezi kameny a krápníky poseto bílými kostmi.
Zřejmě tu pobývaly celé generace dravců.
Když pohlédl do dáli, uviděl denní světlo.
Konečně východ!

Skoro se rozběhl k tomu světlu, ale nakonec převážila opatrnost.
Opatrně obcházel kosti a postupoval vpřed.
Pak ucítil slabý zápach zkaženého masa.
To ho dostatečně varovalo.
Klekl si na kolena a začal se vpřed plazit, využívaje úkrytů za kameny na zemi.
Právě obcházel veliké skalisko koukající ze země, když před sebou zaslechl ostrý zvuk.
Prasknutí kosti!
To se nedalo přeslechnout.
Zalehl a ani nedýchal.
Nic dalšího se ale neozvalo.

Opatrně se vyplazil kolem skály a pak to uviděl.
Bylo to tak strašné, že strnul na místě a jen zíral.
Před ním se tyčilo obří černé tělo, které nemohl nepoznat.

Thanator!

Pak si uvědomil, že zvíře spí.
Jeho hrudník se pravidelně zvedal a klesal.
Sem tam se prudce pohnulo na kostěné podestýlce pod ním.
To byly tu ostré zvuky.
Zřejmě i tento obří dravec měl sny.
Tsutey se vyděšeně vrátil za skalisko.
Strachem úplně zapomněl dýchat a nyní to doháněl.
Nyní už bylo jasné, kdo je odpovědný za všechny ty kosti kolem.

Překvapilo ho, že ho zradil jeho citlivý čich.
Obřího predátora by měl přece včas ucítit, když šel proti větru.
Zřejmě za to mohly kořeny, které mu vnikly do nosních dírek.
Ještě teď tam cítil pálení.

Takže on je uvězněn s Thanatorem v jeho doupěti.
Zpátky nemůže a cesta ke světlu vede jen přes dravce.
Napadlo ho, že by mohl počkat, až se šelma probudí a půjde se napít nebo lovit.
Cesta bude volná a bezpečná.
Ale pak tuto myšlenku zavrhl.
Thanator ho po probuzení ihned ucítí a spolehlivě najde.
Lovit už nepůjde, protože mu hloupá kořist přišla až do doupěte.
Tyto šelmy byly pověstné svým skvělým čichem.
Jeho kostra pak přibude k těm na zemi…
To ne!

Nezbývá mu, než využít spánku šelmy a proplížit se kolem ní ven.
Když bude potichu, má šanci.
Kritická chvíli nastane, až šelmu obejde.
Jeho pach ponese vítr přímo k dravci a ten by ho mohl ucítit i ve spánku.

Tsutey se rozhodl.
Nemůže váhat a čekat.
Zaklonil hlavu, zavřel oči a pevně stiskl zuby.
Pak ji sklonil dolů a oči zase otevřel.
Soustředil se tak před nebezpečnou akcí.
Poté se zvedl a začal pomalu postupovat k šelmě.
Opatrně vyhledával volnou cestu na zemi a rukou odstraňoval překážející kosti.
Byl velmi opatrný a postupoval pomalu.
Thanator ležel šikmo přes jeskyni, otočený hlavou ke vchodu.
Tsutey si vybral cestu kolem jeho plochého ocasu.
Obejde ho co nejdále od hlavy a citlivého čenichu.

Už byl ke zvířeti tak blízko, že se ho mohl rukou dotknout.
Srdce mu tlouklo strachem až v krku.
Nepamatoval si, že by se někdo z klanu kdy přiblížil tak blízko a setkání přežil.
Cítil už i teplo, vycházející z mohutného těla šelmy.
Opatrně ho obcházel.
Pak se ozvalo ostré zapraskání!
Tsutey se skrčil a ani nedutal.
Dravec se pohnul a pod sebou rozdrtil několik kostí.
Ještě několikrát se převalil a dál spal.
Tsutey nyní už zblízka cítil jeho ostrý tělesný pach a dělalo se mu z něj zle.
Raději vyčkával a šelmu si z naprosté blízkosti prohlížel.
Nechtěně musel obdivovat jeho lesklou černou barvu kostěných chráničů
i mohutné provazce svalů, rýsující se pod tmavou kůží.
Na jeho strašnou hlavu naštěstí neviděl.

Po chvíli sebral odvahu, zvedl se a pokračoval k východu.
Když zvíře minul, přidal do kroku.
Nemínil se tu zdržovat déle, než je to nutné.
Vyhledával mezery mezi kostmi na zemi a rychle našlapoval.
Východ se blížil a magicky ho přitahoval.
Už to nebyla jen oslňující skvrna světla.
Začal rozeznávat porost u vchodu do jeskyně.
Ještě pár kroků a bude venku.
Těšil se, že vyběhne ven a vyleze na nejbližší strom.

Náhle uslyšel hlasité prasknutí kosti!
Hned za ním!
Strnul na místě…
Pomalu se otočil a vyděšeně pohlédl do 2 velikých zelených očí,
které si ho měřily ze vzdálenosti je pár kroků.
Dravec se k němu přiblížil naprosto neslyšně!

Uvědomil si svou chybu.
Šelma spala jen na půl oka a hlídala vchod do doupěte.
Když vstoupil do světla, padl na ni stín a to ji probudilo.
Jak byl naivní, když si myslel, že potichu vyklouzne.

Koukali si navzájem do očí.
Když se nehýbal, Thanator pohlédl dolů na zem a pozvedl jednu z předních tlap.
Pod ní byla prasklá silná kost, která ho prozradila.
Pařátem ji uchopil a zvedl do výšky.
Opět pohlédl na Tsuteye a kost upustil na zem.
Skoro jako by mu ji chtěl ukázat.

Tsutey se konečně vzpamatoval, otočil se a bleskově vyrazil k východu.
Běžel tak rychle, jako snad ještě nikdy v životě.
Uběhl těch pár kroků k východu a do tváře mu dopadly první dešťové kapky.
Pak na zádech ucítil mohutný náraz, který ho srazil na zem.
Ohlédl se.
Nad ním stál Thanator a pozoroval ho.
Zvedl se a zvíře ho opět jediným úderem tlapy srazilo na zem.
Vypadalo to, že si s ním hraje, než ho zadáví.
Už se raději nezvedal a začal se plazit ven z jeskyně.
Ohlédl se.
Šelma ho sledovala.
Třeba nemá hlad, pobaví se a nechá ho být.
Třeba jenom hájí své doupě…

Nebylo tomu tak.
Jakmile se dal na útěk, ze soupeře se stal kořistí.
A instinkty dravce vyprovokovaly k útoku.

Kosti a skála zmizely, byl už venku na trávě!
Právě se chtěl zvednout a utéct, když ucítil ostrou bolest v levé noze.
Pak ho obrovská síla zvedla do vzduchu.
Ohlédl se.
Thanator ho držel za nohu a couval zpět do jeskyně.
To ne!
Volnou nohou ho prudce nakopnul do čenichu.
Ale šelma si jen odfrkla a vztyčila kostěné destičky.
Obnažila tak své obrovské zuby, kterými ho držela za nohu.
Stačilo skousnout a byl by bez nohy!
Zoufale hrabal rukama na zemi a snažil se něčeho zachytit.
Chytal se rukama rostlin a vytrhával ze země celé keře, rostoucí u vchodu.
Marně.
Šelma si ho vtáhla do šera jeskyně.
Kolem sebe zase uviděl ležet vybělené kosti.
Jednu sebral a hodil ji do tváře šelmy.
Pak další.
Nevšímala si toho.
Pak našel tu čerstvě rozšlápnutou kost, měla ostrý konec.
Zvedl ji, pootočil se a švihnul tělem.
Podařilo se mu dravce bodnout do čenichu.
Ten zaprskal, ale nohu mu přesto neukousnul.
Začal jím zmítat ze strany na stranu.
Bolest v noze prudce zesílila.
Tsutey si sotva stíhal chránit hlavu před nárazy o kameny.
Pak zahlédl shora visící silný krápník.
V poslední chvíli si ochránil hlavu rukama.
Ještě zahlédl jiskřivé hvězdičky a mezi nimi padající ulomený krápník.
Pak ho obestřela temnota.

(pokračování zde)