Chvíli bude vyprávět Samuel chvíli zase Jake:

Samuel vypráví:
Měl jsem zavřené oči a někde ležel. Bylo mi divné že mě strašně bolí hlava a záda ale když jsem otevřel oči tak jsem zjistil že sedím v křesle hlavou opřenou o stůl. Zvedl jsem se a všiml si že už je 7:40 ráno. Musel jsem usnout když jsem přemýšlel nad břemenem které mi tíží svědomí. Šel jsem ze svého pokoje rovnou do jídelny kde sedělo několik vojáků a jedlo svou snídani. Šel jsem k pultu a požádal kuchaře aby mi dal dva tousty. Podal mi talíř a já šel zpět do svého pokoje. Bylo na mě zřejmě vidět že jsem se moc dobře nevyspal a proto jsem rychle zmizel než se mě kdokoli na něco mohl zeptat. Když jsem došel zpět zavřel jsem za sebou dveře a sedl si zpět do svého znovu vyhřátého křesla. Vzal jsem si toust a začal ho pomalu žvýkat. Dokonce jsem ani neměl chuť k jídlu. Zničeho nic se spustil poplach, já se hbitě zvedl a běžel do kokpytu kde seděli tři piloti.

Já: „Co se děje?“

Pilot: „Na obloze bylo spatřeno 6 neidentifikovatelných objektů pane.“

Já: „Zřejmě nějací ještěři ne?“ zeptal jsem se.

Pilot: „Nevím pane ale blíží se to celkem rychle, za takovou dobu u nás budou za 1 minutu!“

Já: „Připravit bojový arzenál něco se blýží.“ řekl jsem do rozhlasu.

Téměř okamžitě se před Defendem objevilo šest mateřských lodí typu Trebuchet. Všichni jenom zírali od kaď se tady vzali.

Pilot: „Snaží se navázat spojení pane.“

Já: „Připojit.“

Pilot připojil video hovor a na obrazovce se objevil tak 40 letý muž ve vojenském obleku.

Muž: „Zdravím pane Kenton, jmenuji se plukovník Ruschack a jsem velitelem vojenských jednotek korporace RDA.“

Já: „RDA!!!! co tady děláte, jak jste se sem dostali?“

Ruschack: „To teď není důležité. Jsme tady proto abychom vyhladili ty domorodce a začali těžit.“

Já: „Tak to asi máte smůlu plukovníku Ruschacku protože tady už budeme těžit my.“

Ruschack: „Na těchto záležitostech se dohodneme až potom. Nyní jdeme vyhladit ty barbary. Vaše pomoc by se nám hodila pane Kenton co vy na to?“

Já: „Dejte mi chvíli na rozmyšlenou.“

Ruschack ukončil spojení a já dal pilotům rozkaz aby oskenovali jeden z Trebuchetů.
Jeden z pilotů začal skenovat a já společně s ním jsme koukali na monitor.

Pilot: „Pane skenování dokončeno a…………

Já: „ Co je co se stalo?“

Pilot: „Mají stejné motory jako my!“

Chvíli jsem koukal na jejich lodě které byli o hodně menší než ta naše. Byly menší tak 10 krát. Neměřili ani kilometr.

Já: „Měl jsem s tím počítat. Světem se táhnou úplatky a korupce. Lidi jsou jedna hnusná pakáž.Pro to mám radši zvířata“

Do vysílání se nám zase vnutil Ruschack který čekal na mé rozhodnutí.

Ruschack: „Tak co Kentone? Jdete do toho s námi?“

Já: „Asi vás sklamu ale ne! Své spory si vyřešte sám.“

Ruschack: „Jak myslíte.“

Ukončilo se spojení a já čekal co se bude dít dál. Z jejich lodi která byla nejvíce ve předu vyjel panel ve kterém bylo umístěno několik raketových systémů. Ruschack dal svolení k palbě a všechny jejich rakety vyletěli z panelů. Zamířili si to přímo na vesnici. Tato chvíle jako by byla zpomalená. Všichni lidé Navi začali panikařit a já na to jenom koukal. Ne, takhle to nemůžu nechat. Okamžitě jsem dal povel k sestřelení raket.

Já: „Sestřelte rakety veškerým palebným arzenálem.

Pilot: „Pane?“

Já: „Okamžitě pilote!!“

Pilot zavolal do rozhlasu: „Sestřelit rakety okamžitě.“

Téměř okamžitě začali všechny kulomety lodi střílet do raket které vybuchly ještě dříve než dopadly na zem.

Já: „Doufám že jsem se rozhodl správně.“

Bude vyprávět Jake:
Koukal jsem na to jak nám Samuelův Defend pomohl a tak nějak mě hřálo u srdce.

Já: „Neytiri, myslím že už se rozhodl.“