Příběh nekončí – 1. Probuzení v novém těle (1. část)
Od AnubisXXL, 1.Led 2010 v 0:01 , zařazeno v Příběh nekončí
Otevírám oči a nad sebou vidím rozmazaně Neytiri a strom duší. Kolem hrobové ticho. Vím, že kolem dokola sedí celý lid Omaticaya, napojen na kořeny stromu duší, přesto slyším jen šepot větru. Vlastně slyším ještě něco – zatajený dech celého lidu, ale začínám si uvědomovat, že je slyším jen v mysli. Nerozumím tomuto rituálu, ale jsem šťasten, že ho Omaticaya ovládají. Teprve teď si začínám uvědomovat, že jsem v novém těle. Už to není jen Avatar – špička lidské technologie pro vykrádání cizího světa. Avatar se stal mým pravým tělem, je to úplně jiný pocit. Neytiri se ke mně sklání a dává mi polibek na čelo. Zatím nejsem schopen se pohnout, nemohu se ani pousmát. Dostávám strach, jestli se rituál podařil. Co když ne? Co když budu mrzák jako v lidském těle? Ochrnutý tu nemohu přežít. V hloubi duše cítím, že všechno bude v pořádku. V mysli slyším Eywin hlas, který říká „Jakusully budeš v pořádku.“. Její hlas mi pomáhá se postupně zotavovat, zvykat si na nové tělo. Za chvíli se stanu skutečným Na‘vi. Lidé Omaticaya říkají: „Každý Na‘vi se rodí dvakrát. Poprvé když spatří světlo světa. Podruhé když si obhájí postavení mezi lidem.“ Já mám tu výsadu, že právě teď se rodím potřetí. Zrak se mi začíná ostřit. Sluch se také zlepšuje. Vítr vnímám jako hudbu, odrážející se o větve a fosforeskující třásně stromu duší. Stále nad sebou vidím skloněnou Neytiri. Vnímám její smutné vrásky, až je mi jí líto, kéž bych mohl dát nějaké znamení o svém vědomí. Vidím ji v očích smutek a strach. Jistě se ji honí hlavou, zda se vůbec proberu. Začínám cítit alespoň některé části těla. Cítím svoje ruce, lokty, zapěstí, i konečky prstů. Konečkem levého ukazováčku se dotýkám kořene stromu. Snažím se s ním pohnout. Nejde to. Ale stále se snažím …
Únor 13th, 2023 on 01:42
Obraz Jakea, jak otvírá oči ve svém staronovém těle byl konec filmu a vše další už byl jen epilog. Právě zde se skutečný příběh zastavil a tak je pokračování této scény logické. A že autor navazuje na film místo vlastního příběhu? Od premiéry uběhlo jen pár dnů, čas tak akorát vstřebat dojmy a zamyslet se nad tím, jak to možná bude dál. Moc brzy na novinky. Myslím, že ve světě zkusila popsat Jakeovo probuzení i řada dalších fanoušků. Zde je vidět snaha vcítit se do Jakea, jak to vnímá uvnitř, což není snadné popsat.
Říjen 23rd, 2013 on 09:25
Promiň, ale moc se mi nelíbí, jak píšeš. Není to nejhorší, ale je to nepřehledné, jak je to všechno v jednom bloku. A ani není dobrý nápad napojovat se na film Avatar vymysli si radši vlastní příběh… Tenhle mě opravdu zklamal…
Necítíš s na’vi, kdybys cítila, věděla bys, že Jakeův příběh zůstal otevřený proto, aby si ho každý mohl domyslet
Neměla bys tento příběh psát.
Leden 1st, 2010 on 16:13
vypadá to dobře ,doufám že pokračování bude dneska
Leden 1st, 2010 on 15:31
Zakončení se ti bude líbit, ale toto je jen 1. část epizody asi ze 4
.
Leden 1st, 2010 on 14:24
No…zatím vidím epizodu nezměněnou…ale to je jedno
soudit budu až dalším příběhem…jen poukazuju na možný zakončení ála ” happyend těšme se na další 
“
Leden 1st, 2010 on 14:15
Neboj Ivory, už mám připraven celý tento den na Pandoře, jen to musím ještě doladit, možná i předělat. Tohle byla jen první část. Jen jsi mi nasadil brouka do hlavy s vesnicí. Já jsem zatím pracoval s tím, že nový domov ještě není – pouze provizorium pod stromem duší. Když nad tím tak přemýšlím, tak ve filmu není patrná časová prodleva mezi prohrou nebešťanů a jejich vyhoštěním. Ale asi zůstanu u předpokladu že minimální.
PS: Dle tvého doporučení jak zakončit první epizodu, věřím že se ti konec epizody bude líbit.
Leden 1st, 2010 on 02:01
Když tak nad tím přemýšlím, nebyl by to špatný konec, kdyby dokázal překonat sám sebe a své nové tělo, dotkl se rukou Neytiri, která by se usmála. Protože abys mě pochopil, ptám se jak začneš druhý díl. Že se probral? Ve vesnici? Není lepší zakončit první díl, že se dotkne nejmilovanější bytosti, kvůli které zradil svůj druh a poté třeba…já nevim…mohl by upadnout do bezvědomí. Nové tělo sebou přináší jisté novinky. Není to přeci avatar, ale Na´vi. Takže kdyby se překonal, nějakou interakcí by zapůsobil na Neytiri a poté třeba upadl do bezvědomí, protože je vyčerpaný…povídka by skončila dobře a navíc by z mého pohledu byla taková…ucelená. Protože opravdu nevím jak by jsi na toto začínal druhou povídku. Pokuď ovšem neplánuješ druhou povídku jak se dokázal postavit na nohy
Leden 1st, 2010 on 01:57
Na začátek neni špatný…krátké, výstižné, plné citů, pocitů…jen jsi to možná mohl zakončit až když se dokáže pohnout…překonat ten pocit nevědomí a beznaděje, a zakončit to o odstavec dál, třeba tím, že se dotkne svojí rukou Neytiri, která se usměje. Ale za sebe nemám co bych jinýho vytknul. Povídka na mě zapůsobila