Sám mezi Na’vi – 3. Průzkum
Od Vlastik, 24.Říj 2010 v 0:47 , zařazeno v Sám mezi Navi
3. Průzkum
„Jsme na místě,“ ozval se řidič.
„Bágly nechte zatím tady, jdeme na obhlídku,“ zavelel šéf. „Řidič zůstane a zajistí auto.“
„Jako by se stalo,“ odvětil řidič kysele.
Dodávka stála schovaná za malou trafostanicí, dobré tepelné a elektrické krytí.
Přeběhli jsme silnici a volné prostranství až k náspu.
„Tichý režim !“ zavelel šéf a šplhali jsme na násep. Někdo za mnou supěl.
Ucítil jsem vůni ozonu a padl jsem k zemi. Znám energetické zbraně. Výstřel neuvidíš.
„Klídek, to je jen elektrický plot,“ zašeptal tlusťoch a ukázal na mrtvou krysu, co se chtěla podhrabat. Neuspěla. Plot skoro nebyl potmě vidět. Stačilo málo…
„Jo, jsou všude. Ty jediný nemají nouzi,“ zašeptal jsem.
Nad halou zářila tři jasná písmena: RDA. Jedna z největších korporací. Polkl jsem.
Šéf vytáhl noční dalekohled a začal obhlížet terén za plotem. Nebyl tu zřejmě poprvé.
„V rozích automatické strážní věže, jsou aktivní, otáčí se, na ty bacha. Shora vidí daleko.
U vjezdu kouří dvojčlenná hlídka a další se psy je na druhé straně budovy.
Vrátný sleduje ve strážnici monitory. Spoléhá na elektroniku. Na střeše budou jen kamery. Sedí to.“
Ozvalo se pravidelné dunění a zpoza rohu vypochodoval bojový robot. Na rohu se zastavil.
„Máme tu posilu, to potvrzuje, že dostali zásilku,“ zašeptal šéf a podal mi dalekohled.
Zaostřil jsem na AMP, stál na rohu skladiště a skenoval terén. Zřetelně jsem viděl otáčející se anténky, kamery a směrové mikrofony. Pátral. Zadrželi jsme dech a ani se nehnuli. Ticho trhalo uši. Cítil jsem pulsování krve ve spáncích, následek běhu do kopce. Dalekohled jsem křečovitě sevřel,
aby mi snad nevypadl. Na betonovou plochu najednou vyrazil stín. Krysa. Robot nepatrně pohnul paží, ozvala se dávka a v místě krysy se z betonu vyrojily jiskry. Zvíře zmizelo, zůstal jen krvavý flek.
AMP se dal opět do pochodu.
„To stačí, mizíme !“ poručil šéf, vzal mi dalekohled, vypnul ho a odplazili jsme se od plotu.
U auta se na mě šklebil řidič, asi jsem byl trochu mimo a než jsem stačil něco říct, vytasil se sám:
„Slyšel jsem střelbu. Krysy ?“
„Jak to víš ?“ ptám se udiveně. Usmál se.
„Oblíbená zábava vojáků. Krysy jsou všude kolem, jen je není ve dne vidět. Firma jim to toleruje, protože do skladu, kde se střílí ostrejma, si pak nikdo nepovolaný netroufne. Proto ty vysoký valy. Udržuje je to ve střehu.“
Dostal mě.
„To jako půjdeme dovnitř přes ten elektrický plot ?“ zděsil jsem se. Nenapadlo mě nic lepšího,
než že s plasmou na zádech budu muset řezat dráty pod napětím 10 tisíc Voltů za potlesku kulometů.
Dost blbá představa.
„Ne, projedeme hlavní branou na propustku,“ a ostatní se zasmáli.
Šéf to ukončil slovy: „Klid lidi, musíme se soustředit na práci,“ a ke mně dodal:
„Když to nejde po zemi ani vzduchem, co zbývá ?“ a pokývl k mým nohám.
Stál jsem na poklopu od kanálu.
„Kanálem jako ty krysy,“ dopověděl jsem a kupodivu se mi ulevilo.
„Kanálem jako ty krysy,“ zopakoval šéf. „Tak hoďte to na sebe, jdeme. Ne tímto poklopem, tím se neprotáhneme. Musíme kousek sejít z kopce k hlavní šachtě.“
Pomohli mi na záda s krosnou a vzali si svoje, viditelně ještě větší, plné trubek a lan a dalšího.
Šéf si na krk pověsil minipočítač a na záda nasadil kovový bezpečnostní kufr. Na můj tázavý pohled nereagoval. Zapnul mini a na dotykové obrazovce načetl navigaci s mapou cest, poklopů a stok. Zorientoval se, otočil se vpravo a zavelel: „Tudy. Auto zabezpečit.“
V oblecích už nebylo poznat, kdo je kdo. Čísla na nich byl jednoduchý a přitom praktický nápad.
Z dálky se ozvala střelba. Další krysa to má za sebou.
Říjen 26th, 2010 on 16:24
super příběh pěkně z druhé stránky
Říjen 24th, 2010 on 11:12
Patrikovy akce byly dosud odposlechy, průmyslové špionáže, pašování a různé kšeftíky, na což si vystačil se svými kumpány z mládí v městské zástavbě. Teď se dostává do polovojenské jednotky s vidinou tučné provize, zná jen svůj technický úkol, který přijal z nouze, ale netuší, že se jdou nabourat do vojenského skladiště v průmyslové zóně největší místní korporace RDA. Zkusím to upřesnit v dalším pokračování, díky.
Říjen 24th, 2010 on 10:51
wow, už nevím co k tomu napsat
je to skvělí 
akorát vlastně … čím dál tím víc sem kvůli Patrikovi zmatenej, protože v prvním díle to vypadalo že ví co se bude dít, jaký je plán atd., ale postupně zjišťuju, že to co se děje ho docela dost překvapuje, jako by nevěděl nakonec co bude 
neříkám že je to špatně, jen by mě zajímalo zda to tak je nebo to příjde jen mě 
)