Tento příběh je přeložen z https://www.fanfiction.net/:
This fanficton is translated only. Original release  https://www.fanfiction.net/

Toto je další chybějící scéna, která se odehrává se mezi Jakeovou prosbou k lidu Omitcayovi o pomoc s Grace a scénou, kde se ji lid snaží přenést do avatarského těla. Dalo by se říci, že jde o pokračování mé další fikce „Tul“ (poznámka: Původně se to jmenovalo „Tul v“, a pak jsem si uvědomil(a), že „v“ znamená „sloveso“…). Užijte si můj příběh.

Ach jo, nic toho nevlastním. Pan Cameron vlastní vše.

****

„Prosím, potřebuji vaši pomoc. Moje kamarádka umírá. Grace umírá,“ řekl Jake.

Ta slovy vibrovala Neytiri v uších. Gracino Na’vijské tělo nevykazovalo žádné známky zranění oproti pravému lidskému tělu. Vědátorka Grace, která se snažila porozumět Omaticaya lidu, nyní umírala. Ani její věda ji nebyla schopná pomoct. Grace, která se stala kamarádkou a skoro členem rodiny nyní umírala.

Neytiri pocítila na rameni Jakeovu ruku, která ji vedla k torukovi. Jake byl nyní velký Toruk Makto. Měl štěstí, že se mu podařilo navázat tsaheylu s obávaným posledním stínem Neytiri si vzpomněla, jak je toruk, možná právě tenhle toruk, nedávno pronásledoval, když letěli na svých ikranech. Nebylo to zas až tak dávno. Neytiri vylezla na toruka hned za Jakea. Koutkem oka pozorovala, jak Tsutey nasedá na svého ikrana. Jake poručil torukovi vzlétnout. Neytiri v duchu požádala Tze’ze, aby je následovala. Shromážděný lid Omaticaya se jim velice rychle ztratil za horizontem. Let byl krátký.

Jake ho využil k vysvětlení a omluvě: „Neytiri, chtěl jsem ti to říct již dříve, ale nemohl jsem. Byl jsem zaneprázdněn poznáváním lesa a lidu Omaticaya, že jsem odkládal úkol, který mi byl přidělen.“

Krajina pod nimi se míhala, zatímco slunce zapadající po jejich pravici vrhalo na okolí oranžové světlo.

„To je v pořádku, maJake. Je to za námi,” Neytiri ho pohladila po rameni, cítila při tom Jakeovo trápení a smutek.

Jake zoufalým pokusem vytvořit tsaheylu s posledním stínem ukázal obrovské odhodlání i ochotu riskovat svůj vlastní život pro lid Omaticaya. Neytiri si vzpomněla, jak bolestné bylo pro Jakea doznání o jeho úkolu, těsně před zničením rodného stromu. Tehdy na něj řvala, tak že to slyšel celý klan, že nikdy nebude jedním z nich. Její Jake, ale jedním z lidu byl. Možná ještě statečnější než Tsu’tey. Jakeovo srdce bylo určitě silnější.

Povzdechl si, toruk se v letu zakolísal, než Jake zocelil své emoce: “Ne, není to v pořádku. Kdybych splnil svůj úkol – přesvědčit tě, abys odešla, nebo s tebou probral, proč mě vyslali k vám, nic z toho by se nestalo. Grace by nezemřela. Tvůj otec by nezemřel.”

Neytiri cítila, jak se jí při Jakeových slovech láme srdce, ale nechala ho pokračovat.

„Když jsem se naposledy probudil ve svém lidském těle, zavřeli nás do vězení Ale Trudy, další nebešťanka, nás osvobodila. Je pilotka – létá takovým kovovým ikranem zvaným helikoptéra – dopravila nás sem s ke spojovací komoře, abych mohl být zase snivcem. Při útěku byla Grace postřelena.”

Neytiri ho pevně objala, aby ho utěšila: „Jakeu všechno má svůj důvod. Eywa ti ukáže cestu.”

Přitlačila svům obličej na jeho dlouhý krk. Pohlédla dolů když ucítila, jak toruk klesá. Pod nimi se rozprostírala malá mýtina s lesknoucí se helikoptérou ve slábnoucím slunečním světle spolu s podlouhlou kovovou krabicí. Poznala snivce Norma, který jim již mával na uvítanou.

Jake seskočil z Toruka a rozběhl se ke dveřím přechodové komory, ještě před tím, než toruk úplně dosedl.

“Norme, jak je na tom?” zeptal se Jake s veškerou pozorností upírající se na Norma, a tak si nevšiml Neytiry jak si zvědavě prohlížení spojovací komoru osvětlenou zapadajícím sluncem. Takže tady on je, když není se mnou, pomyslela si.

„Zůstaň tady, nemyslím si, že bys mohla dýchat natož se tam vejit,“ požádal Jake Neytiri.

Neytiri přikývla a pokračovala s ním směrem vpřed, k červeně namalovanému obdélníku. Hledala pro to slovo, které ji Jake naučil. Možná to bylo slovo dveře.

Fascinovaně sledovala, jak se Norm a Jake posadili a úplně znehybněli. Jejich Avataří těla poklesla jako by je opustilo vědomí. Tsu’tey k ní přistoupil a chvíli mlčky stál. Byla za to ráda. Byla za to ráda. Celou dobu, co klan cestoval ke Stromu duší, ji jen zpochybňoval a poukazoval na Jakeovy zrádné činy. Každý jeho komentář byl bodnutím do jejího už tak zlomeného srdce.

Tsu’teyovou družkou se měla stát již dávno, ale tvrdila, že není připravená. A tak se tomu vyhýbala, tak dlouho, jak to jen bylo možné podle tradic kmene – dokud jeden z jejích rodičů nezemřel. Neytiri se pousmála. Teď, když už byla Jeakeovou družkou, tak Tsu’tey zůstal opuštěný. Ve svém srdci věděla, že jim to Eywa přeje. Byl pro ní vždy víc bratrem, než životní láskou. Nyní žasl nad statečností, kterou Jake prokázal navázáním tsayheylu s torukem. Jasně tím Jake prokázal, že je každým kouskem bojovník (tsamsiyu) stejně jako Tsu’Tey a Neytiřino si srdce si zaslouží.

Neytiri nahlédla do oken kovové krabice, tak říkala mobilní spojovací platformě. Poněkud ji překvapilo, jak je prázdná. Na podlaze leželo mnoho roztroušených krabic tvořící nepořádek. Fascinovaně sledovala, jak se před ní uvnitř otevírá kulatá věc. Nebešťan nadzvedl ze svého těla kovou síť a posadil se.

Na poměry Na’vi měl příliš bledou kůži, neupravené vlasy a nepřirozeně štíhlé nohy. Připadal jí povědomě. S údivem si uvědomila, že je to Jake, její Jake. Neytiri sledovala, jak se přesunul do křesla, chytil si své nohy a přendal si je, než se otočil a rozjel k opačnému konci. Vzpomněla si, jak ji prozradil, že nemůžu používat nohy ve svém pravém lidském těle k chůzi ani k běhu a k pohybu musí používat jakousi židli na kolečkách.

Neytiri si uvědomila, jak vzácné mezi Na’vi jsou zranění jako jeho. Neschopnost pohybu by byla považována za velkou ostudu a slabost. Možná by to dokonce bylo vnímáno jako znamení, že Eywa zpřetrhala své vazby, aby už nemohl takový jedinec oceňovat její dary z lesa. Ale právě Jakeova omezení mu umožnila oceňovat Eywu více než by ocenil kdokoli jiný. Přestože byl vozík objemný, Jake se v něm pohyboval tak hbitě, že si Neytiri nebyla jistá, jestli ji vůbec ve skle zahlédl.

Dva, ne, tři další nebešťani prošli jejím zorném polem. Třetím byla žena, kterou drželi mezi sebou. Neytiri poznala Normana a Grace. Jejich rysy zůstaly mezi těly Na’vi a nebešťanů dobře zachovány, což je činilo snadno rozpoznatelnými. V mysli jí vyvstala vzpomínka na Grace v její lidské podobě ze školy. Další ženu nepoznávala. To musí být Trudy, pomyslela si. Jake kolem ní projel na vozíku, jeho rty se pohybovaly, ale nemohla slyšet, co říká.

O několik okamžiků později se otvor—dveře, jak jim Jake říkal—otevřel a všichni čtyři nebešťani vylezli ven s maskami na obličejích. Neytiri spěchala nabídnout svou pomoc. Soumrak již padl a úplná tma se kvapem blížila přicházela. Brzy les ožije svou přirozenou bioluminiscencí, ale na tu bylo ještě příliš brzy. V tuto chvíli byl les pravděpodobně tak temný, jak jen temný mohl být na Pandoře.

Jake se odmítal Neytiri podívat do očí, když promluvil, hleděl všude jinam než na ni.

Překvapivě však oslovil Tsu’teye: „Tsu’teyi, můj bratře, prosím, pomoz mi nést Grace k mému torukovi. Nebude na tebe útočit, neboj se.“

Podíval se přes Neytiri směrem k torukovi, jehož zářivé barvy byly utlumeny tmou.

„Norm mi pomůže odnést její lidské tělo ke Stromu duší. Dal jsem jí lehké sedativum, aby necítila bolest při letu,“ ještě dodal.

Neytiri si všimla záblesku odporu na Tsu’teyově hrdé tváři, když se Jake objevil ve vchodu kovové skříně. Nejstatečnější válečník Omiticaya zjevně Jakeovi nyní nezáviděl. Když Jake oslovil jeho místo Neytiri, jeho zlaté oči na ni na okamžik pohlédly a jeho obočí se zvedlo v otázce. Když se však jeho pohled přesunul na zraněnou nebešťanku, jeho výraz zjemnil. Grace byla učitelkou, ne bojovníkem. Nikdy neměla být zraněna. I Tsu’tey to chápal.

Grace zasténala, když ji Norm a Trudy předávali do Tsu’teyových silných paží. Neytiri viděla pot na jejím obličeji skrze exo-masku a ucítila kovový pach krve dříve, než zahlédla rudou skvrnu šířící se přes Gracein bok. Krev nebyla příliš odlišná od krve Na’vi.

„Prosím, Eywo, dej jí sílu,“ modlila se Neytiri nahlas.

„Neytiri,“ zavolal Jake a jeho hlas ji přivedl zpět k přítomnosti.

K jejímu překvapení zněl v lidském těle stejně jako v těle Na’vi.

„Neytiri, prosím pomoz Tsu’teyovi zvednout Grace a Normovi na toruka,“ konečně se na ni podíval.

Těžce polkl, příliš pozdě, aby zabránil slze, která se mu skoulela po tváři. Nikdo jiný to neviděl; Trudy mezitím pomáhala Normovi s připojením k jeho Avataru.

Neytiri položila ruku na jeho menší rameno a snažila se ho utěšit: „Uděláme vše, co můžeme, abychom ji zachránili, Jakeu.“

Jake sklonil hlavu, stále vypadal zahanbeně.

Náhle promluvil: „Tohle je moje pravá podoba. Moje zlomená podoba. Teď víš, proč už nejsem válečníkem. Zpomalil jsem je při našem útěku. Jsem důvodem, proč byla Grace zasažena,“

Otočil se, popadl kola svého vozíku a prudce odjel, tak jako by chtěl uniknout svým vlastním slovům.

Neytiri ho zastavila: „Jakeu, jen Eywa zná všechny možné scénáře, co by kdy mohlo být nebo nemohlo, ne ty. Zřím tě, Jakeu. Vidím svého Jakea, součást Omiticaya, který riskoval vše, aby znovu získal naši důvěru. Nežeň se do lítosti. Pořád kráčíš s Omiticaya jako válečník.“

Jake se na ni konečně usmál. Neytiri zalapala po dechu—byl to stejný úsměv, který již znala. Jak mohl být jeden člověk ve dvou tělech, tak podobný a zároveň tak odlišný?

„Děkuji,“ zašeptal, stopa slz se třpytila za světlem jeho masky, „musím se vrátit a propojit se se svým Avatarem. Ta válcovitá věc, kterou jsi viděla, mi umožňuje snít a být s tebou.“

Jake se krátce dotkl její ruky na svém rameni, než se otočil a rychle se odjel připravit. Nemohl se dočkat, až zase bude moci chodit a běhat. Neytiri se přiblížila ke spojovací komoře a sledovala, jak se tam její druh vrací. Viděla zase, jak uchopil jednu nohu a přemístil ji do tubusu, pak druhou stejným způsobem. Usmál se na ni a zamával. Neytiri pozvedla svou čtyřprstou ruku na pozdrav. Její odraz se mísil s jeho pětiprstým máváním. Byli tak rozdílní, a přesto tak podobní. Fascinovaně sledovala, jak Jake zavírá víko nad svým tělem. Trudy mezitím stiskla nějaké tlačítka na ovládacím panelu a kolem tubusu začala rotovat světla.

Otočila se od okna a zahlédla Jakeovo modré tělo, jak se již pohybuje směrem k torukovi. Tsu’tey držel Graceino lidské tělo, zatímco Norm čekal, až Jake zaujme místo, aby mohl i on vyšplhat na provizorní postroj, který udrží jeho nohy a umožní mu přidržet Grace. Neytiri rychle přiběhla pomoct Tsu’teyovi zvednout Grace k Normovi.

„Leťte bezpečně s Eywou. Hned vás budu následovat,“ stihla říct v rychlosti Neytiri.

Jake na ni přikývl, oběma rukama se chopil torukových tykadlech. Za ním Norm s Tsu‘teyem opatrně a zároveň pevně drželi zraněnou Grace. S mocným máchnutím křídel se toruk vznesl do vzduchu.

Neytiri se podívala na své ruce, na kterých zůstala krev z prosakujících Graceiných obvazů. Byla o něco tmavší než její vlastní. Příliš mnoho krve bylo prolito zbytečně, smutně si pomyslela. Otřela si ruce o své nohy a rychle se rozeběhla k místu, kde na ni čekala její Tze’ze…

******

Zvláštní poděkování patří True Colours za kritické poznámky a upozornění, kde jsem potřebovala více detailů nebo vysvětlení. Je to poprvé, co jsem spolupracovala s beta-čtenářem, a bylo to velmi příjemné.

Je těžké uvěřit, že Neytiri nikdy neviděla Jakeovo lidské tělo nebo způsob, jakým se propojuje se svým Avatarem. Pravděpodobně měla základní povědomí o „snění“ díky škole doktorky Augustineové. Pamatujete si ty obrázky na skleněné vitríně na mobilní spojovací stanici?

Po dalším zhlédnutí Avataru jsem si uvědomila, že toto je nejlepší čas, kdy by se Jake a Neytiri mohli „setkat“. Zvažuji napsat další chybějící scénu, kde Jake a Neytiri cestují k ostatním klanům, ale ještě nevím, jestli to udělám…

Mějte prosím na paměti, že toto je jednorázová povídka. Nemyslím si, že bych zvládla napsat pokračování filmu. Dlouhodobé příběhy a já si moc nerozumíme kvůli velmi nabitému životu. Je to škoda, protože mám příběhy naplánované v hlavě, ale pak přijde reálný život a příběh skončí…

*****

*****

Dále pokračování pomocí ChatGPT +korekce/ next part is made by ChatGPT

Neytiri se vyšvihla na Tze’ze hřbet a s lehkým pobídnutím ji vyslala do vzduchu. Vzdušné proudy unášely jejího ikrana za Jakeovým torukem, který letěl v čele. Tma mezitím zahalila les, ale Neytiri dobře znala ten okamžik – přechod mezi světlem a bioluminiscencí, která brzy osvětlí Pandoru. Světla okolního světa se zatím neprobudila, a tak byl les temnější než kdy jindy.

Během letu se její mysl vracela k Jakeovi. Jeho slova o jeho “pravé podobě” ji hluboce zasáhla. Jak mohl být, tak slepý ke svým vlastním činům? Prokázal statečnost, jakou málo kdo mohl. Toruk Makto nebyl jen titul. Byl to symbol naděje, odvahy a síly. Jake se stal středem toho všeho – pro ni i pro celý lid. A přesto sám sebe viděl jen jako zlomeného člověka a příčinu všeho utrpení.

„Jakeu, ty to nechápeš,“ zašeptala do větru, i když věděla, že ji neslyší, „jsi víc než jen bojovník. Jsi ten, kdo nás spojuje. Ten, kdo nám dává víru.“

Když konečně dorazili k Posvátnému stromu duší, Neytiri zpozorovala ostatní, kteří se mezitím shromáždily kolem majestátného stromu. Všichni byli připraveni pomoci – ne pro Jakea samotného, ale pro to, co symbolizoval. Pro naději, že Eywa vyslyší jejich prosby a zachrání Grace.

Jake a Norm pomalu a opatrně přenesli Grace z toruka na zem. Neytiri si všimla, jak Jakeovo tělo Na’vi stále trochu kulhalo, jako by neslo tíhu z jeho lidského života. Možná to byl jen její dojem, ale působilo to symbolicky – část Jakeovy minulosti stále přetrvávala i v jeho nové podobě.

Jake se otočil na Neytiri s očima plných obav se zeptal: „Pomůže to? Bude to fungovat?“

Neytiri položila svou ruku na jeho a přikývla: „Eywa slyší naše prosby. Uděláme vše, co můžeme. Zbytek je v jejích rukou.“

Všichni přítomní Na’vi se shromáždili kolem Grace a začali zpívat posvátné písně. Zpěv rezonoval celou mýtinou a Neytiri cítila, jak se energie Eywy probouzí, jak se síla jejich spojení přelévá k Posvátnému stromu. Jake stál vedle ní, oči upřené na Grace, a Neytiri cítila jeho zoufalství. Položila mu ruku na rameno a spojila jejich prsty.

Potichu na něj promluvila: „Věř, Jakeu. Věř Eywě.“

Píseň pokračovala, rostla na intenzitě, jako by celý les přispíval svými hlasy. Strom duší začal zářit měkkým světlem a jeho visící kořeny se pohnuly, jako by odpovídaly na jejich volání. Neytiri zavřela oči a ponořila se do rytmu zpěvu, dovolila svým myšlenkám a přáním, aby proudily k Eywě.