Avatar FanFiction

Příběh nekončí – 2. Návrat (5. část)

Od , 24.Úno 2010 v 21:15 , zařazeno v Příběh nekončí

(začátek příběhu zde)

Prohlížím si okolí křišťálově čistého jezera. Na jeho odvrácené části se rozprostírá prosluněná pláž. Rozhodl jsem se tam podívat.

„Dolu, těsně nad hladinu,“ pomýšlím v duchu. Toruk sklápí křídla téměř k tělu. Plocha křídel se tím o mnoho zmenšila. Naše letová dráha se sklápí směrem dolu k vyhlédnutému jezeru. Rychlost se volným pádem rapidně zvyšuje. Hladina, která z výšky vypadala jako dokonalé zrcadlo odhaluje své vady. Čím jsem níž, tím více vidím po hladině drobné vlnky, které se třpytí jako milióny drobných diamantů odrážejících sluneční světlo. Sestoupali jsme těsně nad stromy.

„Doplachtíme tam,“ říkám v duchu.

Toruk ihned roztahuje křídla. Napíná je do maximální plochy. Díky nabrané rychlosti jsme stoupli o několik metrů pouhým plachtěním. Zpoza vzdálenějších stromů vystupuje třpytící se hladina. Míjíme mnoho stromů a ocitáme se nad průzračnou vodní plochou. Nemohu uvěřit, že vidím na kamenité dno poseté rostlinami. Přes hladinu nedokážu detailně rozeznat jejich tvar, ale aspoň mám částečnou představu o největší z nich. Její velikost jistě zkresluje lom světla na hladině, proto ji nedokážu odhadnou zcela přesně. Ze dna vyrůstá do všech směrů pět listů, které jsou asi čtyři metry dlouhé na koncích něco přes půl metru široké u kořenů asi o třetinu užší. Okraj listu tvoří vlnovka, která si ukusuje z každé strany asi čtvrtinu šířky listu. Špičky vlnitého kraje listů pozvolna přecházejí ve fialovou barvu, které jsou zakončeny fialovým trnem. Uprostřed se nachází možná půl metrů široký jasně žlutý květ. Po celém dnu obrovského jezera jich jsou rozsety stovky ne-li tisíce. Nemohu se zbavit myšlenky, jak by tento pohled vypadal v noci za plného fosforeskování zdejší přírody. Musím se sem někdy vydat za tmy, abych to zjistil. Blížíme se ke konci hladiny. Jak se dno blíží směrem k hladině přestává být porostlé a mění se na čistě kamenité. Břeh je přímo před námi.

„Přistaneme na kamenité pláži,“ pomýšlím.

Toruk hned nadzvedává křídla, aby vytvořil maximální odpor vzduchu pro zpomalení, ale má to vedlejší efekt. Vystoupali jsme přes deset metrů díky vztlakové síle křídel. Během vteřiny jsme zpomalili a finálním mávnutím křídel proti směru letu zastavili. Nyní nás vzduch přestal držel a klesáme k zemi několik metrů volným pádem. Téměř nad zemí toruk mávnul křídly pro zpomalení. Zadní drápy zajely mezi kameny. Toruk sklápí křídla, dosedá i předními drápy. Pokládá hlavu k zemi. To mi umožní snadněji sesednout a jít se napít z jezera. Seskakuji na zem.

„Né, že mi uletíš,“ konejšivě v duchu promlouvám k torukovi.

Přerušuji tsahaylu a vydávám se směrem k jezeru. Celá pláž je plná oválných kamenů, které nepíchají do nohou a příjemně hřejí. Po několika krocích slyším za sebou šramot kamenů. Nevěnuji tomu pozornost. Při dalším kroku se šramot opakuje tentokrát mnohem silněji. Už mi dochází, o co se jedná. Toruk se chystá odletět.

(pokračování zde)


Napsat komentář

9 Komentářů k tomuto příspěvku